Pátek 10. 9. 2021 – 23. týden v mezidobí

1 Tim 1,1-2.12-14

Pavel, apoštol Krista Ježíše z rozkazu Boha, našeho spasitele, a Krista Ježíše, naší naděje, Timotejovi, svému pravému synu ve víře: Milost, milosrdenství a pokoj od Boha Otce a od Krista Ježíše, našeho Pána. Děkuji tomu, který mi dal sílu, Kristu Ježíši, našemu Pánu, že mě uznal za věrného a vzal mě do služby, ačkoli jsem byl dříve rouhač, pronásledovatel a násilník. Dostalo se mi však milosrdenství, protože jsem to dělal z nevědomosti ve (své) nevěře. Milost našeho Pána se však na mně tím hojněji projevila s vírou a láskou v Kristu Ježíši.

1 Tim je s největší pravděpodobností pseudepigraf, tedy spis který napsal někdo jiný (než Pavel). Pavel je tu vymalován v černých barvách, aby tím více vynikla jeho „proměna“ v Ježíšova apoštola a hlasatele evangelia. Pavel nebyl žádný rouhač ani násilník, ale poněkud dogmatický obhájce židovství ve striktní podobě. Úvod je navíc poněkud zkrácen a je zaměřen na Pavlovu osobnost jako toho, kdo byl vyvolen přes svůj původně negativní postoj, aby se stal Kristovým následovníkem, apoštolem a misionářem. Bůh vidí člověka jinak, než ho vidí druzí, ba dokonce než on vidí sám sebe, a Bůh ví, co v člověku je.

Lk 6,39-42

Ježíš pověděl učedníkům (toto) přirovnání: „Může slepý vést slepého? Nespadnou oba do jámy? Není žák nad učitele; když se dokonale vyučí, bude jako jeho učitel. Jak to, že vidíš třísku v oku svého bratra, ale trám ve vlastním oku nepozoruješ? Jak můžeš říkat svému bratru: ‚Bratře, dovol, ať ti vyndám z oka třísku‘, a sám nevidíš ve svém oku trám? Pokrytče! Napřed vyndej ze svého oka trám, a teprve potom budeš dobře vidět, abys mohl vyndat třísku z oka svého bratra.“

Není žák nad učitele – to platí ve vztahu ke Kristu, k Bohu. V lidských vztazích by tomu mělo být jinak a učitel by měl usilovat o to, aby jej žák přerostl. Evangelista tu shrnuje Ježíšovy výroky do série výroků, které se týkají vzájemných vztahů a hodnocení či vedení druhých. Je užitečné se napřed dívat kriticky sám na sebe, a to ve vztahu k druhým, ať už jsou na stejné rovině nebo níž či výš. To nás může uchránit od sebepřeceňování a nedoceňování druhých a vést k pochopení jejich jednání. Neznamená to, že hodnocení druhých není vůbec dovoleno, bez toho se vztahy (pracovní i jiné) neobejdou. I kritika je oprávněná, pokud vede ke zlepšení, je konstruktivní, objektivní a věcná, tedy pokud je výrazem zájmu o druhého a společné dílo. Nesmí být výrazem potřeby potvrdit si vlastní ego, pak škodí.