Neděle 10. 9. 2023 – 23. neděle v mezidobí

Ez 33,7-9

Toto praví Hospodin: „Nuže, synu člověka, ustanovil jsem tě strážným pro Izraelův dům. Když uslyšíš z mých úst slovo, napomeň lid mým jménem.

Když řeknu bezbožnému: Zemřeš! a ty mu nebudeš domlouvat, aby se odvrátil od svého chování, umře on, bezbožník, pro svou nepravost, ale jeho krev budu vymáhat z tvé ruky. Když se však budeš snažit odvrátit bezbožného od jeho chování, aby se změnil, ale on nezmění své chování, zemře pro svoji nepravost, ty však sám sebe zachráníš.“

Docela náročné varování pro proroka Ezechiela, ale i pro každého člověka, který přijímá své poslání od Hospodina. Osud druhého člověka, jeho správné nebo nesprávné jednání, nesmí nám být stejně jako Ezechielovi lhostejný. To má samozřejmě háček v tom, nakolik se můžeme plést do života jiných lidí, nakolik je můžeme mustrovat, aby to navíc nebylo ve stylu třísky v cizím oku a trámu ve vlastním. Ezechiel je pověřen Hospodinem, aby bděl nad Izraelem ve vyhnanství, nad čistotou víry v pohanském a ještě exilovém prostředí. Dnes bychom mohli říci, že šlo o hájení pravdy a věrnosti. Toho se člověk nemůže zříci ze strachu z reakce druhých lidí. Člověk nesmí mlčet ze strachu, z oportunismu nebo pragmatismu, Úkol proroka je náročný, ale i my jsme lidem královským a prorockým. Jsme povoláni svědčit o pravdě, zůstat věrní své víře a naději. Jen je třeba zkoumat, zda mluvíme a svědčíme skutečně v Božím zájmu nebo svém vlastním, což rozhodnout není vždy zcela snadné. V naší době je skutečně otázkou, kdo je věrný Hospodinu, kdo je věrný Ježíšovu odkazu. Nárok si na to činí leckdo, i leckteří samozvaní kazatelé mravnosti. Je třeba rozlišovat.

Řím 13,8-10

Bratři! Nebuďte nikomu nic dlužni – jen vzájemnou lásku. Neboť kdo druhého miluje, splnil zákon. Vždyť přikázání `nebudeš cizoložit, nebudeš zabíjet, nebudeš krást, nebudeš žádostivý', a je-li ještě nějaké jiné přikázání, všecka jsou shrnuta v tomto: `Miluj svého bližního jako sám sebe.' Láska bližnímu neubližuje. Naplněním zákona je tedy láska.

Pavel tu v podstatě shrnuje Ježíšovu etickou nauku. „Naplněním zákona je láska“ platí dodnes. Kdo skutečně miluje, kdo zájmy druhého hájí jako své vlastní, si nemusí dělat starosti, zda žije v souladu s Ježíšem. Pravidla, ustanovení, příkazy a zákazy mají mít za cíl jen jedno, a to prospěch člověka, nemají být samoúčelná nebo výrazem moci. Jen tehdy může být láska naplněním zákona.

Mt 18,15-20

Ježíš řekl svým učedníkům: „Když tvůj bratr zhřeší proti tobě, jdi a pokárej ho mezi čtyřma očima. Dá-li si od tebe říci, svého bratra jsi získal. Nedá-li si však říci, přiber si ještě jednoho nebo dva, aby `každá výpověď byla potvrzena ústy dvou nebo tří svědků'. Když je však neposlechne, pověz to církvi. Jestliže však neposlechne ani církev, ať je pro tebe jako pohan nebo celník. Amen, pravím vám: Všecko, co svážete na zemi, bude svázáno na nebi, a všecko, co rozvážete na zemi, bude rozvázáno na nebi. Opět vám říkám: Jestliže se shodnou na zemi dva z vás na jakékoli věci a budou o ni prosit, dostanou ji od mého nebeského Otce. Neboť kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich.“

Evangelium navazuje na slova Hospodinova proroku Ezechielovi. Život druhého člověk nám nemůže být lhostejný. Soužití ve společenství má své hranice tolerance. Když někdo rozkládá společenství svým jednáním, nelze tomu nečinně přihlížet. Evangelista reprodukuje Ježíšova slova ve stanovení postupu, pokud problémům v chování dochází: osobní rozhovor, rozhovor v přítomnosti dalších, veřejné jednání v rámci celého společenství, a když ani to nepomáhá, pak nezbývá než rozchod. Pokud někdo odmítá respektovat základní pravidla soužití, tak nic jiného nezbývá. Takový člověk dává najevo, že v daném společenství být nechce, že jím pohrdá. 

Ježíš společenství církve pak dává stejné pravomoci, jaké slíbil Petrovi (v 16. kapitole). Jednota společenství je pak velmi účinná (i proto je důležité řešit vzájemné vztahy a rozpory) a Ježíš slibuje svou účinnou přítomnost a vyslyšení modliteb. Jednota společenství, jež se obrací k Bohu ve jménu Ježíšově, je nezbytnou podmínkou pro úspěšnou modlitbu, která je tak i modlitbou Ježíšovou. Jednota  neznamená mechanickou přítomnost, ale jednotu srdcí lidí, sjednocených ve vzájemné úctě, respektu a zájmu o druhé.