Sobota 11. 11. 2023 – 31. týden v mezidobí, památka sv. Martina
Řím 16,3-9.16.22-27
Bratři! Pozdravujte Prisku a Akvilu, kteří se mnou pracovali pro křesťanskou víru a nasadili pro mě vlastní život; jsem jim zavázán k vděčnosti nejen já, ale i všecky církevní obce pohanokřesťanů. Posílám pozdrav i věřícím, kteří se shromažďují v jejich domě. Pozdravujte mého drahého Epaineta; on je první z Asie, který přijal víru v Krista. Pozdravujte Marii, která se pro nás hodně napracovala. Pozdravujte mé krajany Andronika a Junia; byli se mnou společně ve vězení, jsou velmi váženi mezi apoštoly a stali se křesťany ještě přede mnou. Pozdravujte Ampliáta, mám ho v Pánu rád.
Pozdravujte Urbana, našeho spolupracovníka v křesťanské víře, a mého milovaného Stachyna. Pozdravujte se navzájem svatým políbením. Pozdravují vás všechny Kristovy církevní obce. Připojuji křesťanské pozdravení já, Tercius, který tento list píšu. Pozdravuje vás Gájus, hostitel můj i celé církevní obce. Pozdravuje vás městský důchodní Erastos a bratr Kvartus. Bůh vás může utvrdit, (abyste žili) podle evangelia, jak jsem vám ho hlásal, a podle kázání o Ježíši Kristu. Bylo vám zjeveno toto tajemství, které bylo skryté od věčných časů, ale nyní je zřejmé předpověďmi Písma na příkaz věčného Boha a oznámeno všem národům, aby ho vírou poslušně přijaly. A proto Bohu, který jediný je moudrý, buď skrze Ježíše Krista sláva na věčné věky. Amen.
Závěrečná část Listu Římanům obsahuje různé pozdravy, které Pavel adresuje svým známým do Říma. Je zajímavé, kolik je mezi nimi žen, jež se podílejí na šíření evangelia. Jako první, což zde není uvedeno, je zmíněna jáhenka Foibé, pravděpodobně doručitelka dopisu, která stále v čele obce v Kenchrejích, jednom z korintských přístavů. Pavel ji doporučuje obci, aby ji přijala a byla jí nápomocna. Dalšími pozdravovanými je manželský pár Priska a Akvila, důležití Pavlovi spolupracovníci a centrální osoby společenství kolem jejich domácnosti. Pak je zmíněna Marie, která pracovala s Pavlem a podílela se na jeho misijní činnosti, posléze další dvojice (nejspíš manželská) Andronika a Junie (v 8. století se z ženského jména Junia stalo mužské, které je velmi málo doložitelné na rozdíl od ženského), jež jsou jmenováni jako apoštolé. Z dalších jmen jsou vynechány Tryfaina a Tryfósa, které misijně působí, dále Persida, jež se zřejmě také podílí na misijní činnosti, pak ještě matka Rufova, které Pavel vděčí za mnohé; dalšími dvojicemi jsou Filologos a Julie, Nereus a jeho sestra a možná i Olympie. Ženy v Pavlově misii zaujímaly důležité místo, rovnocenné, pokud jde o práci, s Pavlovými mužskými spolupracovníky.
Z Pavlovy strany pak pozdravují jeho spolupracovníci Erastos, Kvartus a Tertius, písař listu. Erastos byl pravděpodobně městský úředník (správce městské pokladny), což znamenalo, že patřil mezi městskou honoraci, Tertius a Kvartus byli podle jména původně otroky. Pavel tedy nečinil rozdíly mezi lidmi a spolupracoval se všemi, kdo byli ochotní.
Lk 16,9-15
Ježíš řekl svým učedníkům: „Získávejte si přátele z nespravedlivého mamonu, abyste – až ho nebude – byli přijati do příbytků věčných. Kdo je věrný v maličkosti, je věrný i ve velké věci, a kdo je v maličkosti nepoctivý, je nepoctivý i ve velké věci. Jestliže jste tedy nebyli věrní v nespravedlivém mamonu, kdo vám svěří pravé (bohatství)? Jestliže jste nebyli věrní v cizím, kdo vám dá, co je vaše? Žádný služebník nemůže sloužit dvěma pánům. Buď jednoho bude zanedbávat a druhého milovat, nebo se bude prvního držet a druhým pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i mamonu.“ To všechno slyšeli farizeové, kteří měli rádi peníze, a posmívali se mu. Řekl jim: „Vy ze sebe děláte před lidmi spravedlivé, ale Bůh zná vaše srdce. Neboť co je u lidí vznešené, před Bohem je ohavnost.“
Mít majetek je velká zodpovědnost. Ježíšova slova nelze vykládat ve smyslu odmítání majetku, ale jako varování před jeho zbožštěním. Svěřený majetek (a tím je vše, co člověk od Boha dostává – jeho osobní dary i pozemské statky) je třeba dobře spravovat, nejenom nekrást, ale opravdu se poctivě a prozíravě starat o vlastní i o cizí majetek. Touha po majetku je velmi silná – majetek je totiž nejen prostředkem k pohodlnému či bezstarostnému životu, ale také k získání společenského vlivu a moci, k postavení, společenské prestiži a úctě. Samozřejmě je to také něco, oč se člověk posléze bojí a jehož zajištění věnuje mnoho času, úsilí a energie. Majetek ho pak ovládá. V honbě za majetkem nebo v úsilí o jeho zajištění člověk může zcela ztratit ze zřetele vztahy k druhým i k Bohu. Všichni lidé sice dobře vědí, že majetek sám o sobě není zdrojem štěstí, ale přesto honbě za ním mnozí podléhají a zapomínají na to nejpodstatnější – na vztah k druhým a k Bohu. Ježíš nazývá majetek nespravedlivým mamonem, protože byl často získán nepoctivou cestou na úkor jiných. To platí dodnes. Když však už ho člověk má, má ho používat k dobrým cílům: pomáhat druhým, dělat si z nich přátele. Ježíš na jedné straně vyzývá k poctivosti a zodpovědnosti ve správě pozemských statků, na druhé varuje před ztrátou širšího horizontu a skutečného štěstí, před egoismem a uzavřením se v sobě v nikdy nekončící starosti o sebezajištění. A to se týká nejen těch, kdo mají velký majetek, nýbrž každého z nás, protože každý z nás má své dary a strachuje se o sebe sama.
Farizejové se Ježíšovi posmívají, protože nic nemá a je odkázán na druhé. Byli přesvědčeni o tom, že člověk, který nemá peníze, resp. majetek, nemůže ničeho dosáhnout, je nula, společnost ho nebere. Protože bez majetku si člověk nemůže pozici ve společnosti přece zajistit. I tehdejší společnost byla postavena na veřejné proslulosti, slávě, majetku, vzdělání a původu. Ježíš jejich mocenské nároky odmítá – majetek nesmí sloužit k utlačování druhých, k jejich ovládání či manipulaci s nimi, tedy k vlastnímu vyvyšování a dosažení moci na úkor druhých. Ježíš v jejich očích postrádal to, co společnost považovala za rozhodující. A přece to byl on, kdo nakonec změnil svět.
