Neděle 11. 12. 2022 – 3. neděle adventní

Iz 35,1-6. a.10

Zaraduje se vyprahlá step, zajásá a vykvete poušť. Jak narcis bujně vykvete, zajásá, zaplesá, zavýská. Bude obdařena nádherou Libanonu, krásou Karmelu a Šaronu. Můj národ uvidí slávu Hospodina, vznešenost našeho Boha. Posilněte skleslé ruce, ochablá kolena upevněte! Malomyslným řekněte: Vzmužte se, nebojte se! Hle, Bůh váš přináší odvetu, odplatu božskou! On sám přijde a spasí vás! Tehdy se otevřou oči slepých, odemknou se uši hluchých. Tu poskočí chromý jak jelen a zaplesá jazyk němého. Vrátí se ti, které vykoupil Hospodin, s jásotem přijdou na Sión, věčné veselí bude jim věnčit hlavy, dojdou radosti a veselí, prchne starost a vzdychání.

Další z povzbudivých vizí proroka Izajáše v situaci, kdy naděje na pokojný život skomírala. I když člověk musí pro záchranu udělat, co může, je to přesto Hospodin, který ji přinese v plnosti. Jistota je jen v tom, že Bůh zachraňuje, přináší svobodu, radost a pokoj, ale neznamená to, že se jich já/my skutečně v rámci pozemské reality dožijeme. Je třeba věřit v budoucnost, ale nemůžeme si ji nárokovat pro sebe. Na nás teď je posilnit skleslé ruce, upevnit ochablá kolena a malomyslným dodávat odvahu a naději.

Jak 5,7-10

Bratři, vydržte všechno trpělivě až do té doby, kdy přijde Pán. Podívejte se na rolníka, jak čeká na drahocennou úrodu! Čeká na ni trpělivě, až přijde podzimní a jarní déšť. Vydržte i vy trpělivě a posilněte své srdce, neboť příchod Páně je blízko. Nestýskejte si, bratři, jeden na druhého, abyste nebyli souzeni. Hle, soudce už stojí přede dveřmi! Vezměte si, bratři, za vzor v utrpení a trpělivosti proroky, kteří mluvili jménem Páně.

Také list Jakubův nabádá k trpělivosti a vytrvalosti, k posilnění uvadající odvahy a naděje, a to i ve vztazích k druhým. Naše poznání skutečnosti je jen velmi omezené, proto musíme být skromní a realističtí ve svých soudech o dění i o druhých. Jen Bůh zná celou pravdu, jen on může soudit. Ale to je nadějí i pro nás samotné, protože ani pravdu o sobě neznáme celou.

Mt 11,2-11

Jan (Křtitel) slyšel ve vězení o Kristových činech. Poslal tedy k němu své učedníky s dotazem: "Ty jsi ten, který má přijít, anebo máme čekat jiného?" Ježíš jim odpověděl: "Jděte a oznamte Janovi, co slyšíte a vidíte: slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví vstávají, chudým se hlásá radostná zvěst. A blahoslavený, kdo se nepohorší nade mnou." Když odcházeli, začal Ježíš mluvit k zástupům o Janovi: "Co jste vyšli na poušť vidět? Snad rákos zmítaný větrem? Nebo co jste vyšli vidět? Člověka oblečeného do jemných šatů? Ti, kdo nosí jemné šaty, jsou (přece) v královských palácích. Proč jste tedy vyšli? Vidět proroka? Ano, říkám vám, víc než proroka. To je ten, o němž je psáno: 'Já posílám svého posla před tvou tváří, aby připravil cestu před tebou.' Amen, pravím vám: Mezi těmi, kdo se narodili ze ženy, nepovstal nikdo větší než Jan Křtitel. Ale i ten nejmenší v nebeském království je větší než on."

Janova otázka po Ježíšově totožnosti je vlastně zvláštní, vždyť už o něm vydal svědectví při křtu v Jordáně. Ale i on se potřeboval ujistit, že se nemýlil. A Ježíš mu odpověď dopřál a ještě se jej výrazně zastal, ocenil jeho velikost a vydanost pravdě. Odmítl senzacechtivost davu, kterým se Jan mohl jevit jako cosi či kdosi extra a od něhož očekávali bůhvíco. Jan je víc než prorok, protože ukazoval na pravého Mesiáše, je „předchůdce“, avšak ten, kdo v Krista věří, kdo v něj složil svou naději, je větší než Jan. Skrze Krista je každý větší než Jan, protože Kristus je ten největší, nejhlavnější v Božím království, je jeho „ztělesněním“.