Neděle 11. 6. 2023 – 10. neděle v mezidobí

Oz 6,3b-6

Snažme se poznat Hospodina! Jako jitřenka jistě vysvitne, přijde k nám jako déšť raný, jako déšť pozdní, který zavlaží zemi. Co mám dělat s tebou, Efraime, co mám dělat s tebou, Judo? Vaše láska je jak ranní mráček, jako rosa, která záhy mizí. Proto jsem je otesával skrze proroky, zabíjel slovy svých úst, ale má spravedlnost vyjde jak světlo, protože chci lásku chci, ne oběť, poznání Boha (chci) víc než celopaly.

Touha Boha po plném společenství s lidmi je mnohem větší než touha lidí po Bohu. Prorok Ozeáš se obrací na dva kmeny (Judu a Efraima), protože ty jediné zbyly po rozptýlení 10 kmenů ze severu, aby jim tlumočil Boží výzvu k obrácení, k návratu k Hospodinu. Připomíná jim jejich lehkovážnost, nestálost a nevěrnost. Přijde nepřízeň a jejich oddanost Hospodinu, jejich láska mizí jako ranní rosa v horku dne. Možná zachovávají formální úctu, ale jejich srdce je jinde. Proto jim Bůh ústy Ozeášovými připomíná, že primární je vztah, druhotná formální oběť, formální výraz úcty. To platí stejně i dnes, v tomto ohledu je Bůh stále stejný.

Řím 4,18-25

Bratři! Ačkoli Abrahám už neměl naději, přece doufal a věřil, že se stane otcem mnoha národů, protože mu bylo řečeno: ‚Tak četné bude tvé potomstvo!‘ A třeba pozoroval, že jeho tělo je už neplodné – vždyť mu bylo skoro sto let – a že je neplodné i Sářino lůno, přece jeho víra nezeslábla. Neprovinil se nedůvěrou vůči Božímu zaslíbení, ale čerpal sílu z víry, a tím vzdal Bohu čest. Byl pevně přesvědčen, že (Bůh) má dost moci, aby splnil, když něco slíbí. A proto ‚mu to bylo uznáno za spravedlnost‘. Ale v Písmu to není řečeno jen kvůli němu, ‚že mu to bylo uznáno‘, nýbrž i kvůli nám. I nám to bude uznáno, když věříme v toho, který vzkřísil z mrtvých Ježíše, našeho Pána. Ten byl vydán na smrt pro naše hříchy, a vstal z mrtvých pro naše ospravedlnění.

Víra a důvěra Abrahámovy jsou nosným základem pro všechna následující pokolení. Pavel tu argumentuje ve prospěch víry (samozřejmě má na mysli víru v Boha jednajícího skrze Ježíše Krista, skrze jeho smrt a zmrtvýchvstání) oproti Zákonu, resp. oproti spoléhání se na plnění předpisů Zákona. Pro lidi Pavlovy doby ukřižovaný Ježíš jako spasitel, zachránce byl stejně obtížný k uvěření jako pro Abraháma a Sáru, že ještě mohou ve svém věku mít potomka. Boží cesty se vymykají lidským představám a pochopení. Pavel vyzývá své adresáty k důvěře v Boží jednání a Boží moc. Důsledkem této důvěry je ono uznání za spravedlivého, tedy úzké společenství s Bohem, vstup do prostoru jeho svatosti a moci. 

Mt 9,9-13

Když Ježíš jednou šel (ze svého města), uviděl v celnici sedět člověka, který se jmenoval Matouš. A řekl mu: "Pojď za mnou!" On vstal a šel za ním. Když Ježíš byl u stolu v (jeho) domě, přišlo mnoho celníků a hříšníků a zaujali místo u stolu s ním a s jeho učedníky. Když to viděli farizeové, řekli jeho učedníkům: "Proč váš Mistr jí s celníky a hříšníky?" On to zaslechl a řekl: "Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. Jděte a naučte se, co znamená: ‚Milosrdenství chci a ne oběť.‘ Nepřišel jsem totiž povolat spravedlivé, ale hříšníky."

Ježíš zavolá a celník opustí svůj docela výnosný byznys, svou zabydlenost a jde. Neváhá a jde. Dokonce má takovou radost, že vystrojí hostinu, jíž se účastní Ježíš i jeho učedníci. Závistiví farizeové, ti ctnostní a morální „velikáni“, jak se sami vidí, chtějí opět Ježíše v očích druhých znemožnit. Nejdou přímo, ale přes učedníky. To je typický způsob takovýchto lidí. Jenže Ježíš to slyší a zahanbí je. Jejich zahleděnost do sebe, do vlastní dokonalosti, jejich neúprosnost ve vztahu k druhým je činí falešnými soudci, špatnými nástroji Boží lásky a spravedlnosti. Ježíš nabízí společenství, farizeové vyloučení. Ježíš nabízí soucit, zájem, naději, oni odsouzení, nezájem, zavržení. 

Životní šance se někdy neopakují, je třeba je vnímat a dokázat se rozhodnout. A při posuzování druhých je třeba si dávat pozor, aby šlo opravdu o ně, o jejich prospěch, a ne o touhu se ukázat jako ten skvělý a bezchybný člověk. A také nevolit postranní cestičky, šeptandu, zpochybňování druhých apod.