Pátek 11. 8. 2023 – 18. týden v mezidobí památka sv. Kláry

Dt 4,32-40

Mojžíš řekl lidu: „Ptej se dávných dob, které tě předcházely ode dne, kdy Bůh stvořil člověka na zemi: (ptej se) od jednoho konce nebes k druhému, stalo se někdy něco tak velkého nebo bylo něco podobného slyšet, aby nějaký národ slyšel hlas Boha, mluvícího z ohně, jako jsi slyšel ty, a zůstal naživu? Nebo zkusil nějaký bůh přijít a vyvolit si národ uprostřed jiného národa zkouškami, znameními, divy, bitvami, mocnou rukou, napřaženým ramenem, úžasnými děsnými činy, jak pro vás to všechno učinil Hospodin, váš Bůh, před vašimi zraky v Egyptě? Bylo ti dopřáno vidět, abys poznal, že Hospodin je pravý Bůh; není jiného než on sám. Z nebe ti dal slyšet svůj hlas, aby tě poučil; na zemi ti ukázal svůj veliký oheň a slyšel jsi z ohně jeho slova. Poněvadž miloval tvé otce, po nich si vyvolil jejich potomstvo a vyvedl tě sám svou velikou silou z Egypta, abys vyhnal před sebou národy, které byly větší a mocnější než ty, aby tě přivedl do jejich země a dal ti ji do majetku, jak je tomu dnes. Uznej to dnes a uvaž v srdci: je to Hospodin, Bůh nahoře na nebi jako dole na zemi, není jiného boha. Zachovávej jeho nařízení a jeho příkazy, které ti dnes přikazuji, abys byl šťastný ty a tvoji synové po tobě, abys dlouho žil na zemi, kterou ti Hospodin, tvůj Bůh, dává navždy!“

Deuteronomium (5. kniha Mojžíšova) je zaměřen na vztah vyvoleného národa a Boha. Tento vztah je mnohokrát opakovaně označován slovem láska. Bůh miluje svůj lid (a dělá vše v jeho prospěch) a chce, aby lid miloval jeho. Láska k Bohu jako odpověď na jeho lásku zavazuje člověka k dodržování smlouvy, tedy k plnění závazků, které činí vyvolený lid vyvoleným lidem. Vyvolení je něco velmi cenného, protože je darem lásky zcela zdarma, bez jakýchkoliv zásluh. Zároveň je to obrovská výzva a nárok, protože nutí k věrnosti, k zodpovědnosti, k opuštění vlastní sebestřednosti. Je skutečně něčím jako manželský vztah.

Mt 16,24-28

Ježíš řekl svým učedníkům: „Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mě! Neboť kdo by chtěl svůj život zachránit, ztratí ho, kdo však svůj život pro mne ztratí, nalezne ho. Neboť co prospěje člověku, když získá celý svět, ale ztratí svou duši? Nebo jakou dá člověk náhradu za svou duši? Syn člověka přijde ve slávě svého Otce se svými anděly a tehdy odplatí každému podle jeho jednání. Amen, pravím vám: Někteří z těch, kdo tady stojí, neokusí smrt, dokud neuvidí Syna člověka, jak přichází se svým královstvím.“

To, že jít za Ježíšem, znamená kříž, znamená cestu námahy i odříkání, cestu, na níž se člověk učí vzdávat své sebestřednosti, tak úplně brát nechceme. My chceme pohodlí a jistoty a snažíme se dobrat se jich stůj co stůj. Ježíšova výzva k následování neznamená vymýšlet si utrpení a přidělávat si obtíže, neznamená adorovat odříkání, utrpení a trápení, nýbrž brát je, když přicházejí, jako nutnou součást života, své životní cesty.

Stačí sledovat, co se děje ve společnosti, jak lidé čekají, že za ně bude vláda nebo někdo jiný řešit problémy, jak se tyto problémy snaží přehrát jinam, jak se domáháme blahobytu a děsíme se toho, že máme šetřit a topit o dva stupně méně než dosud. A jak už nás nebaví podporovat Ukrajinu a Ukrajince či jiné potřebné. Začínáme se zahlcovat strachem o sebe. A to je právě to, co nás Ježíš nutí opustit.