Pátek 12. 1. 2024 – 1. týden v mezidobí

1 Sam 8,4-7.10-22a

Všichni přední muži Izraele se shromáždili, přišli do Ramy k Samuelovi a řekli mu: "Hle, ty jsi zestárnul a tvoji synové nekráčejí ve tvých šlépějích. Ustanov nám tedy krále, ať nad námi vládne, jak je tomu u všech národů." Samuelovi se to však nelíbilo, že mu řekli: "Dej nám krále, ať nad námi vládne." Samuel se tedy modlil k Hospodinu. A Hospodin řekl Samuelovi: "Poslechni hlas lidu ve všem, co ti řeknou. Nezavrhli totiž tebe, ale mne, abych nebyl nad nimi králem."

Samuel oznámil všechna Hospodinova slova lidu, který od něho žádal krále, a řekl: "To bude právo krále, který bude nad vámi vládnout: Bude brát vaše syny a postaví je ke svým vozům a ke svým koňům a budou běhat před jeho vozem; ustanoví je veliteli nad tisícem, nad stem a nad padesáti muži; budou orat jeho pole a sklízet jeho žně; budou vyrábět zbraně pro jeho války a výstroj pro jeho vozy. Také vaše dcery bude brát za voňavkářky, za kuchařky a pekařky. Vezme vaše nejlepší pole, vinice, olivové sady a dá je svým ministrům. Na vaše obilí a na úrodu vinic uvalí desátky a dá je svým dvořanům a úředníkům. Vezme i vaše otroky a otrokyně, také váš nejlepší dobytek a vaše osly a pošle je na své práce. Bude brát desátky z vašich stád a vy budete jeho nevolníky. Tehdy budete naříkat kvůli svému králi, kterého jste si zvolili; ale Hospodin vám pak ani neodpoví." Lid nechtěl Samuela poslechnout a řekl: "Ne, ať je nad námi král. Ať jsme i my jako všechny národy a ať nám vládne náš král. On potáhne v našem čele a povede naše války." Samuel vyslechl všechna tato slova lidu a oznámil je Hospodinovi. Hospodin pak řekl Samuelovi: "Poslechni jejich hlas a ustanov nad nimi krále!"

První kniha Samuelova obsahuje dvě zprávy o tom, proč vzniklo království: proti monarchickou (tu máme zde) a pro monarchickou. Historicky vzniklo království de facto proto, že to byla pokročilejší forma státního zřízení a okolní národy ji měly a byly úspěšné. Část historicky relevantních argumentů zaznívá i z tohoto textu. Nábožensky je ovšem království hodnoceno jako Boží ústupek bláhovému přání lidu. Prorok Samuel hájí Hospodinův nárok na vyvolený lid, čistou teokracii, a snaží se lidem vylíčit nedostatky či nevýhody ustanovení královské moci. Ukazuje jim, jak to ně dopadne, že škodní budou oni. Lidé však chtějí prosadit svou, protože nejsou s to domyslet důsledky svých přání. Na Hospodinovu výzvu jim Samuel ustoupí a nakonec ustanoví krále (Saula). Tím se Izrael vyrovná okolním národům, avšak ztratí svou bezprostřední vazbu na Hospodina.

Bůh nakonec nechá člověka, aby si prosadil svou, i když to může být k jeho škodě, a často opravdu je. Naštěstí ovšem zůstává Bohem, tedy Pánem veškerenstva, takže i z určitých nerozvážných (ba dokonce hříšných) lidských rozhodnutí a činů dokáže „vykřesat“ dobro. Instituce království se v Izraeli etablovala, a když o ni Izraele po babylonském zajetí přišel, tak se do popředí dostává idealizovaná postava krále Davida jako vzoru mesiánského krále, jejímž vyvrcholením je Ježíš, potomek Davidův.

Mk 2,1-12

Když se Ježíš po (několika) dnech vrátil do Kafarnaa, proslechlo se, že je doma. Sešlo se tolik lidí, že už nestačilo ani místo přede dveřmi, a on jim hlásal Boží slovo. Tu k němu přicházeli s ochrnulým, čtyři ho nesli. Pro množství (lidí) se s ním nemohli k němu dostat. (Proto) nad tím místem, kde byl (Ježíš), odkryli střechu, udělali otvor a spustili dolů lehátko, na kterém ochrnulý ležel. Když Ježíš viděl jejich víru, řekl ochrnulému: "Synu, odpouštějí se ti hříchy." Seděli tam však někteří z učitelů Zákona a ve svém srdci uvažovali: "Jak může ten (člověk) tak mluvit? Vždyť se rouhá! Hříchy přece může odpouštět jenom sám Bůh." Ježíš hned svým duchem poznal, že tak u sebe uvažují, a řekl jim: "Proč tak ve svém srdci uvažujete? Co je snadnější – říci ochrnulému: `Odpouštějí se ti hříchy', nebo říci: ‚Vstaň, vezmi své lehátko a choď‘? Abyste však věděli, že Syn člověka má moc odpouštět na zemi hříchy" – řekl ochrnulému: "Pravím ti, vstaň, vezmi své lehátko a jdi domů!" On vstal, ihned vzal lehátko a přede všemi odešel, takže všichni žasli, velebili Boha a říkali: "Něco takového jsme ještě nikdy neviděli!"

Ježíš uzdravuje člověka s ohledem na víru a pomoc lidí kolem tohoto postiženého. O tomto postiženém nevíme nic víc než jeho postižení. Je zcela pasivní. Avšak první Ježíšovo gesto nesměřuje k fyzickému uzdravení dotyčného člověka, nýbrž k jeho vnitřní proměně, k jeho uzdravení vnitřnímu. Nevíme, zda se tento člověk něčeho dopustil, zda jeho postižení bylo důsledkem nějakého špatného jednání. V každém případě Ježíš svým generálním odpuštěním tohoto ochrnulého přijímá do Božího království, očišťuje jej pro život v Boží blízkosti, což vyvádí z míry jeho oponenty. Ježíš si tím zcela zřetelně osobuje Boží moc, prokazuje se jako ten, kdo stojí na místě Božím, skrze nějž jedná Bůh v plném slova smyslu. Uzdravený by vlastně už nic moc dalšího nepotřeboval, protože mu bylo darováno to nejdůležitější. Ale aby Ježíš doložil svou moc od Boha, tak uzdravuje onoho člověka i fyzicky.

Příběh odkazuje na něco, co v současnosti objevuje i moderní medicína, na vztah mezi nitrem, svědomím, morálními postoji a činy člověka a jeho fyzičnem. Zdravý je člověk skutečně až tehdy, kdy je nejen fyzicky v pořádku, ale kdy je v pořádku celá jeho bytost včetně jeho psychiky a svědomí.