Neděle 12. 11. 2023 – 32. neděle v mezidobí

Mdr 6,12-16

Moudrost září a nevadne, snadno ji vidí ti, kdo ji milují, dává se nalézt těmi, kdo ji hledají. Předchází ty, kdo po ní touží, a ukazuje se jim první. Neunaví se, kdo k ní časně přichází, najde ji, jak mu sedí u dveří. Myslet totiž na ni, je svrchovaná prozíravost, kdo kvůli ní bdí, brzy je bez starosti. Vždyť sama obchází a hledá ty, kdo jsou jí hodni, na cestách se jim ukazuje s přízní a při každé myšlence jim vychází vstříc.

Moudrost není jen inteligence nebo chytrost. Moudrost v biblickém pojetí je rozhodnutí a vytrvalá odvaha žít z Boží a v Boží přítomnosti. Kniha Moudrosti představuje moudrost jako bytost, tedy hypostazovaně. Proto může obcházet, sedět u dveří a vycházet v ústrety. Moudrý člověk rozumí tajemstvím života, umí je přijímat, respektovat a umí se ze života těšit. Bůh si přeje štěstí člověka, nechce ho trápit a zkoušet všelijakými těžkostmi, i když ty k životu patří, a nabízí mu tedy cestu, jak ke skutečnému štěstí dojít. Moudrost souvisí i se zkušeností a schopností ji reflektovat a integrovat do života.

1 Sol 4,13-18

Nechceme vás, bratři, nechat v nevědomosti o těch, kteří už zemřeli. Nesmíte pro ně truchlit tak jako ostatní, kdo nemají naději. Poněvadž věříme, že Ježíš umřel i vstal z mrtvých, (věříme) také, že s Ježíšem přivede Bůh (k životu) i ty, kdo zesnuli ve spojení s ním. Říkáme vám to přece, jak nás Pán o tom poučil: My živí, kteří se dožijeme příchodu Páně, nepředstihneme ty, kdo budou už mrtví. Až totiž bude dán rozkaz, až zazní archandělův hlas a Boží polnice, sám Bůh sestoupí z nebe. Napřed vstanou zemřelí křesťané, potom my, kteří zůstaneme naživu, budeme spolu s nimi uchváceni v oblacích do vzduchu vstříc Pánu. A pak už budeme s Pánem navždycky. Těšte se proto navzájem těmito slovy.

Apoštol Pavel vysvětluje tesalonickým (soluňským) křesťanům, že osud jejich blízkých zemřelých je stejně v rukou Božích jako ten jejich. Zemřelí budou mít stejný podíl na definitivním naplnění dějin jako ti, kdo se toho dožijí. Pavel se mezi ně nejspíš počítal, i když hned v následující části textu zdůrazňuje, že na čase nezáleží. Není třeba se start o to „kdy“, nýbrž žít naplno, žít zodpovědně v pravdě a lásce, či lépe z pravdy a lásky. Pavel líčí druhý příchod Kristův za pomoci apokalyptických představ, což jsou jen metafory, obrazy pro tento závěrečný akt dějin. Důležité je jen bytí s Pánem navždy.

Ve starověku se Soluň jmenovala Tesalonika, a tak i název listu je přesnější jako První list Tesaloničanům. O Soluni Pavel nic nevěděl. Pavel píše „církvi Tesaloničanů“.

Mt 25,1-13

Ježíš řekl svým učedníkům toto podobenství: „Nebeské království je podobné deseti pannám, které vzaly lampy a vyšly naproti ženichovi. Pět z nich bylo pošetilých a pět prozíravých. Pošetilé vzaly sice lampy, ale nevzaly s sebou olej, prozíravé si však vzaly s lampami také do nádobek olej. Když ženich dlouho nepřicházel, začaly všechny podřimovat a usnuly. Uprostřed noci se strhl křik: ‚Ženich je tady! Jděte mu naproti!‘ Tu všechny ty panny vstaly a začaly si upravovat lampy. Pošetilé prosily prozíravé: ‚Dejte nám trochu oleje, lampy nám dohasínají.‘ Ale prozíravé odpověděly: ‚Nemůžeme, nestačilo by pak ani nám, ani vám, dojděte si raději k prodavačům a kupte si.‘ Jakmile však odešly nakoupit, přišel ženich a ty připravené vešly s ním na svatbu a dveře se zavřely. Později přišly i ostatní panny a volaly: ‚Pane, pane, otevři nám!‘ On však odpověděl: ‚Amen, amen, pravím vám: Neznám vás.‘ Bděte tedy, protože neznáte den ani hodinu.“

Pošetilé panny jsou neprozíravé, ne naivní nebo hloupé, ale neprozíravé, nepřemýšlející o možných komplikacích. Ty tzv. moudré se od nich liší tím, že správně vyhodnotily situaci a připravily se na to, že věci nemusejí jít zcela hladce. Jejich reakce na prosbu těch neprozíravých nemá nic společného s egoismem a neschopností se dělit. Jsou skutečnosti, o něž se dělit nelze. Zde jsou sice symbolizovány materiální skutečností – olejem, ale jde o skutečnosti nemateriální. Nelze nikomu předat ani kus své víry, dobrých skutků, schopnosti milovat, svých znalostí a dovedností … Člověk by měl žít tak naplno, že je připraven vejít do otevřených dveří, což nutně nemusí znamenat smrt, nýbrž i nové příležitosti. Když není připraven a začne teprve shánět, co je třeba, může mu příležitost utéci. Platí to o mnoha dovednostech, rozvíjení darů a schopností, studiu … jak říká jedno úsloví: „Kdo je připraven, není překvapen“. Zejména v mladém věku by si člověk měl uvědomit, že čím víc toho nasaje, tím bude připravenější a schopnější zareagovat. Ale platí to obecně pro každého. Odkládat věci na potom neo se spoléhat, že vystačím s tím, co mám, je neprozíravé.