Úterý 12. 12. 2023 – 2. týden adventní

Iz 40,1-11

Těšte, těšte můj národ – praví váš Bůh. Mluvte k srdci Jeruzaléma, volejte k němu, neboť je skončena jeho špatnost, odčiněna jeho nepravost, vzal z Hospodinovy ruky dvojnásob za všechny své hříchy. Hlas volá: "Na poušti připravte Hospodinovi cestu, v pustině urovnejte stezky našemu Bohu!

Každé údolí ať se zvýší a každá hora a pahorek ať se sníží! Co je křivé, ať se napřímí, co je drsné, ať se narovná: Hospodinova velebnost se zjeví a každé tělo společně uzří, že mluvila Hospodinova ústa." Hlas praví: "Volej!" Řekl jsem: "Co mám volat?" Každé tělo je tráva a všechna jeho sláva jako polní květ. Uschne tráva a opadal květ, když jej ovanul Hospodinův dech. Ano, trávou je lid. Uschla tráva a opadal květ, slovo našeho Boha však trvá navěky. Vystup na vysokou horu, ty, který hlásáš pro Sión radostnou zvěst, pozdvihni mocně svůj hlas, ty, který hlásáš pro Jeruzalém radostnou zvěst! Pozdvihni (svůj hlas) a neboj se; řekni judským městům: "Hle, váš Bůh!" Hle, Pán, Hospodin, přichází s mocí, jeho rámě mu dává vládu. Hle, u sebe má svou mzdu a před sebou má svůj zisk. Jako pastýř pase své stádo, svým ramenem shromažďuje beránky, ve svém klínu je nese, březí ovce šetrně vede.

Další z útěšných vizí a výzev z knihy Izajáš. Bůh přichází. Přichází ke svému lidu, který je zdecimován, který ztrácí naději, protože je ve vyhnanství. Boží příchod znamená výzvu ke změně smýšlení, ke změně orientace. Bůh přichází, je ovšem třeba, aby člověk v sobě vytvořil podmínky pro jeho přijetí – jako jednotlivec i jako společenství. Jak může přijít Bůh do prostředí hádek, nenávisti, zášti lidí, především těch, kteří tvrdí, že jsou jeho lidem? I když je člověk pomíjivý, Boží slovo, Boží tvůrčí přítomnost, trvá. Bůh je věrný. Boží lid má být lidem naděje, protože se může opírat o Boží věrnost.

Mt 18,12-14

Ježíš řekl svým učedníkům: Co myslíte? Když má někdo sto ovcí a jedna z nich se zatoulá, nenechá těch devětadevadesát na horách a nepůjde hledat tu zatoulanou? A když se mu podaří ji nalézt, amen, pravím vám: má z ní větší radost než z těch devětadevadesáti, které se nezatoulaly. Stejně tak nechce váš nebeský Otec, aby zahynul jediný z těchto nepatrných.

Matoušovo evangelium nabízí stejný obraz jako text z knihy Izajáš. Bohu není lhostejný nikdo, hledá ztracené, hledá a hledá. A když nalezne, tak se raduje. Nevyčítá, ale raduje se. Boží hledání má však nejrůznější podoby, není to jednoduše o idylce, protože ztracená či zatoulaná ovce se leckdy bojí vrátit, neví jak, vzpírá se. To, že Bůh hledá ztracené, může mít podobu nepříjemných, těžkých zkušeností. To člověk leckdy pochopí až zpětně.