Čtvrtek 12. 12. 2024 – 2. týden adventní

Iz 41,13-20

Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, který tě drží za ruku a říká ti: "Nestrachuj se! Já ti pomohu! Neboj se, červíčku Jakube, izraelský hloučku! Já ti pomohu" – praví Hospodin. Tvůj vykupitel je Svatý Izraele. Udělám z tebe ostrou mlátičku, novou, s mnohými zuby. Rozmlátíš hory a rozdrtíš je, pahorky obrátíš v plevy. Převěješ je a vítr je odvane, vichřice je rozpráší, ty však zaplesáš v Hospodinu, budeš se chlubit ve Svatém Izraele. Chudáci a ubožáci marně hledají vodu, jejich jazyk vysychá žízní. Já, Hospodin, je vyslyším, já, Bůh Izraele, je neopustím. Na holých pahorcích dám vytrysknout řekám, uprostřed údolí zřídlům, změním step v jezera vod, vyprahlou zemi v prameny vod. Vysázím cedry na poušti, akácie, myrty a stromy oliv, v pustině vysázím cypřiše, jilmy, s nimi i terebinty, aby všichni viděli a poznali, aby uvážili a pochopili, že to způsobila Hospodinova ruka, že Svatý Izraele to stvořil.

Prorok Izajáš, resp. jeho pokračovatel, přináší zaslíbení do budoucnosti. Vyhnancům v Babylonu svitla naděje se změnou politických poměrů, a to naděje na návrat, naděje na novou svobodnou budoucnost. Červíček Jákob, ona trocha Izraelitů rozptýlená po tehdejším světě, hříčka mocných má zaslíbenou velkou budoucnost. Bůh sám je jejich vykupitelem. Mocní zmizí – to pouze oni se domnívají, že jsou věční – ale Boží vyvolený zůstane, nikoliv pro svou zbožnost, pro své kvality (ty vzaly za své), ale pro Boží věrnost, Bůh je Vykupitel a Obnovitel.

Mt 11,11-15

Ježíš řekl zástupům: "Amen, pravím vám: Mezi těmi, kdo se narodili ze ženy, nepovstal nikdo větší než Jan Křtitel. Ale i ten nejmenší v nebeském království je větší než on. Od času Jana Křtitele až po tuto chvíli nebeské království trpí násilí a násilníci je uchvacují. Neboť všichni Proroci i Zákon prorokovali až do Jana. A chcete-li to přijmout: on je Eliáš, který má přijít. Kdo má uši, slyš!"

Ježíš vzdává hold Janu Křtiteli, ale zároveň ukazuje že jeho význam má své meze. Jan Křtitel splnil svůj úkol, ale jeho významná historická role je malá ve srovnání s Boží nabídkou, s nabídkou Božího království. Jan je znamením ukazujícím na nový čas, Eliášem konce věku, který s Ježíšem nastal. Jan stojí na konci linie starozákonních proroctví i posvátných Písem, tedy na konci tradice odkazující na Mesiáše. Ježíš tuto tradici naplňuje. Věta o násilnících uchvacujících Boží/nebeské království je zřejmě reminiscencí na násilí vůči Janu Křtiteli, hlasateli nové etapy dějin spásy, zásahu Božího do dějin, ale nejspíš i zkušeností Ježíše samého.