Neděle 12. 6. 2022 – slavnost Nejsv. Trojice, 11. neděle v mezidobí

Př 8,22-31

Toto praví Boží Moudrost: "Hospodin mě vlastnil na počátku svých plánů, od pradávna před svými skutky. Od věčnosti jsem utvořena, od začátku, dříve než povstala země. Než byly propasti jsem se narodila, než byly prameny, bohaté vodou, dříve než byly zaklíněny hory, před pahorky jsem se narodila, dříve než učinil zemi a shromáždění vod, první hroudy země. Byla jsem tam, když rozpínal nebesa, když nad propastí vyměřoval obzor, když na výsostech upevňoval oblaka, když dával sílu pramenům oceánu, když určoval moři jeho meze, aby vody nepřekročily jeho břehy, když upevňoval základy země, tu jsem u něho přebývala jak nejmilejší dítě, den co den jsem byla jeho potěšením, před ním jsem si v každou dobu hrála, hrála jsem si na okruhu jeho země, rozkoší mi bylo stýkat se s lidmi."

Chvalozpěv na Boží Moudrost je předstupněm pro zjevenou Boží moudrost-Božího Syna, Ježíše Krista. Zatímco v tomto chvalozpěvu jde o personifikaci Boží moudrosti, v Ježíši Kristu jde o reálnou osobu. Svět je dílem Božím a je darem pro člověka; je krásný, protože je naplněně Boží moudrostí, je nabídkou člověku, ale také jeho zodpovědností. Je Boží rozkoší se stýkat s lidmi, je ovšem otázkou, zda to také platí z druhé strany, tedy ze strany člověka.

Řím 5,1-5

Bratři! Jestliže jsme ospravedlněni na základě víry, žijeme v pokoji s Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista. Skrze něho totiž máme vírou přístup k této milosti a pevně v ní stojíme. Naše chlouba je také v tom, že máme naději dosáhnout slávy u Boha. Ale nejen to! Chlubíme se i souženími. Víme přece, že soužení plodí vytrvalost. Vytrvalost (plodí) osvědčenost, osvědčenost (plodí) naději. Naděje však neklame, protože Boží láska je nám vylita do srdce skrze Ducha svatého, který nám byl dán.

Pavel mluví o daru pokoje, který dostává člověk skrze křest, protože je mu v něm nabídnuta možnost opustit vlastní egoismus, zaslepenost sebou samým, vzdát se nepatřičné touhy po bytí Bohem, po sebeospravedlnění. To dovoluje člověku, aby skrze snášení soužení, těžkostí života, dospěl k vytrvalosti, nezlomnosti, a tedy osvědčenosti, a naději, resp. jistotě Boží lásky, což je darem Ducha.

Jan 16,12-15

Ježíš řekl svým učedníkům: "Měl bych vám ještě mnoho jiného říci, ale teď byste to nemohli snést. Ale až přijde on, Duch pravdy, uvede vás do celé pravdy. On totiž nebude mluvit sám ze sebe, ale bude mluvit to, co uslyší, a oznámí vám, co má přijít. On mě oslaví, protože z mého vezme a vám to oznámí. Všechno, co má Otec, je moje; proto jsem řekl, že z mého vezme a vám to oznámí."

Ježíš zůstává ve své církvi (společenství učedníků) přítomen skrze Ducha, který církev povede až k dosažení plnosti pravdy. Tou je Bůh sám. Otec, Syn a Duch sv. tvoří jednotu. Uvedení do celé pravdy je uvedením do tajemství Boha, který je ve třech osobách, který se dává „k dispozici“ a nabízí společenství.