Čtvrtek 12. 8. 2021

Joz 3,7-10a.11.13-17

Hospodin řekl Jozuovi: „Dnes tě začnu oslavovat před celým Izraelem, aby poznali, že jsem s tebou, jako jsem byl s Mojžíšem. Poruč kněžím, kteří nesou archu úmluvy: `Až přijdete na kraj vod Jordánu, zastavíte se!'„ Jozue řekl synům Izraele: „Přistupte sem a slyšte slova Hospodina, svého Boha!“ Pak Jozue pokračoval: „Podle toho poznáte, že je uprostřed vás živý Bůh, který jistě před vámi vyžene Kananejce. Hle, archa úmluvy Pána celé země přejde Jordán před vámi. Až nohy kněží, kteří ponesou archu Hospodina, Pána celé země, spočinou ve vodách Jordánu, vody Jordánu se rozdělí: voda, která přitéká shora, se zastaví jako nerozborná hráz.“ Když vytáhl lid ze svých stanů, aby přešel Jordán, kněží nesli archu úmluvy před lidem. Jordán v čas žní (právě) vystoupil ze svých břehů. Když ti, kdo nesli archu, přišli k Jordánu a jejich nohy se dotkly okraje vod, voda přitékající shora se zastavila. Vystoupla jako nerozborná hráz ve velké dálce u města Adamu, které leží při Saretanu. Voda odtékající do moře Araby, do Solného moře, zcela zmizela a lid přešel před Jericho. Kněží, kteří nesli archu Hospodinovy úmluvy, se nepohnutě zastavili na suchém dně uprostřed Jordánu. Všechen Izrael přecházel po suchu, dokud lid Jordán úplně nepřešel.

Zkrácené vyprávění z knihy Jozue líčí zázračný přechod Jordánu, po němž následuje zázračné dobytí Jericha. Jozue, určený nástupce Mojžíšův, je tak legitimován Hospodinem jako skutečný pokračovatel v poslání Mojžíšově. Stejně jako prošel Izrael Rákosovým mořem a unikl tak egyptskému pronásledování, když se vody na Mojžíšův pokyn rozdělily, tak prošel Izrael pod vedením Jozuovým Jordánem, poslední „překážkou“ před vstupem do zaslíbené země.

Cesta ke svobodě není většinou zcela snadná, člověk se nevyhne lecjakému bloudění a omylům, tak jako se to dálo s putujícím Izraelem, než dospěl k Jordánu. A pak se najednou otevře cesta ke svobodě, k naplnění životního úkolu, a to jako dar z nebe. Jen je třeba být připraven. Na počátku cesty ke svobodě stojí první krok na otevřené cestě, možná uspíšený strachem z minulosti či jiných zážitků, na konci (či na začátku zcela nové cesty) se otevírá cesta do plné zodpovědnosti beze strachu, ale v respektu k daru a nosným tradicím. Symbolem toho jsou i pak padající hradby Jericha.

Mt 18,21-19,1

Petr přistoupil k Ježíšovi a zeptal se: „Pane, kolikrát mám odpustit svému bratru, když se proti mně prohřeší? Nejvíc sedmkrát?“ Ježíš mu odpověděl: „Neříkám ti nejvíc sedmkrát, ale (třeba) sedmdesátsedmkrát. Nebeské království se podobá králi, který chtěl provést vyúčtování se svými služebníky. A když s vyúčtováním začal, přivedli mu jednoho dlužníka, u kterého měl deset tisíc hřiven. Protože (dlužník) neměl čím zaplatit, pán rozkázal prodat ho i se ženou a dětmi a se vším, co měl, a tím zaplatit. Tu mu ten služebník padl k nohám a na kolenou prosil: `Měj se mnou strpení, a všechno ti zaplatím!' A pán se nad tím služebníkem smiloval, propustil ho a dluh mu odpustil. Sotva však ten služebník vyšel, potkal se s jedním ze svých druhů ve službě, který mu byl dlužen sto denárů. Začal ho škrtit a křičel: `Zaplať, co jsi dlužen!' Jeho druh padl před ním na kolena a prosil ho: `Měj se mnou strpení, a zaplatím ti to!' On však nechtěl, ale šel a dal ho zavřít do vězení, dokud dluh nezaplatí. Když jeho druhové ve službě viděli, co se stalo, velmi se zarmoutili. Šli a všechno to pověděli svému pánovi. Tu si ho pán zavolal a řekl mu: `Služebníku ničemný! Celý dluh jsem ti odpustil, protože jsi mě prosil. Neměl ses tedy i ty smilovat nad svým druhem, jako jsem se smiloval já nad tebou?' A jeho pán se rozhněval a dal ho mučitelům, dokud by nezaplatil celý dluh. Tak bude jednat s vámi i můj nebeský Otec, jestliže každý svému bratru ze srdce neodpustíte.“ Když Ježíš skončil tyto řeči, vzdálil se z Galileje a odešel do judského území na druhou stranu Jordánu.

Další z Ježíšových poučení, doplněné názorným podobenstvím, o vztazích ve společenství. Petr klade otázku po správném postoji k někomu, kdo se vůči němu proviní. A z jeho otázky zaznívá poměrná velkorysost, když je schopen uvažovat, že stejnému člověku může odpustit až 7x. Nejde tedy jen o to odpustit jednou, ale opakovaně. Odpouštět 7x už samo o sobě znamená odpouštět plně. Ježíš však jeho velkorysé nabídce nasazuje korunu, když ji smete ze stolu jako malodušnou a říká mu, že odpouštět je třeba bez omezení, tedy 77x. Staví proti sobě velkorysost, která odpouští astronomické sumy (Boží štědrost vůči lidem), a malodušnost, hamižnost, která není s to odpustit korunovou položku (lidskou neschopnost odpouštět, darovat).

Máme však bez omezení odpouštět a promíjet dluhy každému? Nezhroutí se tím chápání spravedlnosti a nebudou z toho profitovat jen všichni nepoctivci a zločinci? Nepochybně svými slovy nechtěl Ježíš zlikvidovat základy, na nichž stojí lidská společnost, tedy zodpovědnost, spravedlnost, poctivost. Jistě nechtěl říci, že jeho učedníci nemají usilovat o lidskou spravedlnost a mají se chovat nevýchovně a pošetile. Pointa leží jinde.

V matoušovské verzi modlitby Otčenáš v prosbě o odpuštění je použito slova stejného základu jako v tomto podobenství, jež znamená dluh a také provinění/hřích. V podobenství se mluví o hospodářských věcech, o dluzích, jež jsou zároveň symbolem pro provinění vůči někomu. Dluh i provinění se mohou stát tak tíživými, že zabraňují životu, někdy doslova. Dlužník či provinilec se mohou bez odpuštění či prominutí dluhu ocitnout ve zcela bezvýchodné situaci. Cílem podobenství není výhružka, že když člověk bezhlavě nepromíjí dluhy či provinění, tak je mu odepřen přístup do Božího království. Cílem Ježíšových slov je apel na člověka, Ježíšova učedníka, aby bral ohled na druhého a jeho životní situaci. Bůh si přeje na prvním místě život člověka, plný život, a odstranění všeho, co tomuto plnému životu – k němuž patří i otevřený vztah k Bohu – brání. To mohou být materiální dluhy i dluhy ve vztazích zaviněné hříchem. A je na zodpovědnosti Ježíšova učedníka, popř. celého společenství učedníků či společnosti vůbec, jak hodně jim záleží na životech druhých. Bůh jde příkladem – jeho milosrdenství je bez hranic, což ovšem neznamená, že provinění a dluhy jsou v jeho očích banální záležitosti. Pro něj je však plný život člověka prioritou.