Čtvrtek 12. 9. 2024 – 23. týden v mezidobí

1 Kor 8,1b-7.10-13

Bratři! Poznání vede k domýšlivosti, ale láska vzdělává. Jestliže si někdo na svém poznání zakládá, nemá ještě poznání, jaké se patří. Kdo však miluje Boha, ten je od něho vyvolen. Pokud jde o požívání masa z modlářských obětí: Víme, že není na světě žádná modla, která by byla Bohem. Neboť i když jsou na nebi i na zemi takzvaní „bohové“ – a skutečně (se mluví) o mnoha „bozích“ a mnoha „pánech“ – ale pro nás je jeden Bůh: Otec, od něhož pochází všechno a pro něhož jsme tu i my; a máme jednoho Pána: Ježíše Krista, skrze něhož povstalo všechno, i my. Ale všichni to poznání nemají. Někteří totiž byli dosud zvyklí uctívat modly a jedí to maso jako maso z obětí. Pak se ovšem jejich svědomí poskvrňuje, protože je dosud slabé. Jestliže někdo vidí tebe, který máš (správné) poznání, jíst v (pohanském) chrámě, nenarušíš jeho svědomí, dosud slabé, že bude to maso jíst jako maso z obětí? A tak to tvé poznání strhne do záhuby toho slabého člověka, bratra, za kterého Kristus umřel. Když tedy takovým způsobem hřešíte proti bratrům a zraňujete tím jejich slabé svědomí, hřešíte proti Kristu. Proto

Koupě masa v masných krámech, jež mohlo pocházet z pohanských obětí, a jeho konzumování byly pro některé horlivé konvertity velkým problémem. Podobný problém řeší Pavel i v Listu Římanům. Pavel nabádá k odvaze, velkorysosti, protože je přece zřejmé, že žádní jiní bohové než ten jediný pravý Bůh nejsou, ale zároveň i k ohleduplnosti vůči těm, pro něž to problémem je. Formuluje tak důležitou zásadu, a to ohled na druhého a jeho svědomí. To se sice dá zneužít, nelze přece vždycky respektovat ustrašenost kohokoliv, ale pro zachování jednoty obce a souladu v ní je třeba brát ohled i na „nejslabší“ článek. Neznamená to, že není na místě vysvětlovat a snažit se posunout situaci směrem ke svobodě. Nicméně je třeba jednat s taktem a trpělivostí. Jednota společenství je důležitou hodnotou, kvůli níž stojí za to ustoupit, i když má člověk pravdu. Pavel de facto apeluje na ty „silnější“, k nimž sám svým postojem patřil, protože ti jsou schopni situaci rozumně vyhodnotit. Nakonec řeší věc kompromisem (což už zde není): tam, kde to může vzbuzovat pohoršení a vést k omylu, je třeba se zdržet takového jednání, naopak tam, kde toto nebezpečí nehrozí, nemá člověk zkoumat, odkud maso je, a klidně jíst (např. na návštěvě, při účasti na hostině v soukromém domě).

Lk 6,27-38

Ježíš řekl svým učedníkům: „Vám, kteří posloucháte, říkám: Milujte své nepřátele, prokazujte dobro těm, kdo vás nenávidí, žehnejte těm, kdo vás proklínají, modlete se za ty, kdo vám ubližují. Tomu, kdo tě udeří do tváře, nastav i druhou; kdo ti bere plášť, tomu neodpírej ani šaty. Každému, kdo tě prosí, dávej, a kdo ti bere, co je tvoje, od toho nežádej nic nazpátek. Jak chcete, aby lidé dělali vám, tak i vy dělejte jim. Jestliže milujete ty, kdo milují vás, co za to můžete od Boha čekat? Vždyť i hříšníci milují ty, kdo je milují. Prokazujete-li dobrodiní těm, kdo je prokazují vám, co za to můžete čekat od Boha? To přece dělají i hříšníci. Půjčujete-li těm, od kterých doufáte, že vám to vrátí, co za to můžete od Boha čekat? Vždyť i hříšníci půjčují hříšníkům, aby dostali stejně tolik nazpátek. Ale milujte své nepřátele, prokazujte dobrodiní a půjčujte a nic nečekejte zpět. Vaše odměna bude hojná a budete syny Nejvyššího, neboť on je dobrý k nevděčným i zlým. Buďte milosrdní, jako je milosrdný váš Otec! Nesuďte, a nebudete souzeni, nezavrhujte, a nebudete zavrženi. Odpouštějte, a bude vám odpuštěno. Dávejte, a dostanete: míru dobrou, natlačenou, natřesenou a vrchovatou vám dají do klína. Neboť jakou mírou měříte, takovou se naměří zas vám.“

Autor evangelia vyzývá k šíření dobra, k nezištnosti a velkorysosti. Člověk se má ve svém jednání inspirovat Boží láskou ke každému člověku, nemá být vypočítavý a dobro prokazovat jen těm, od nichž může čekat totéž nebo i nějaké výhody. Evangelista nevybízí k bezhlavé hlouposti a k podpoře lemplů, nýbrž k ohleduplnosti bez ohledu na vlastní sympatie a možné výhody. Podobný text najdeme u Mt v rámci tzv. Horského kázání (jde o materiál z tradice Ježíšových výroků – pramen Q). Člověk má běžně tendenci být otevřený a velkorysý vůči příbuzným a přátelům, protože tím příliš neriskuje. Ježíš vyzývá své následovníky k velkorysosti vůči těm, kdo jsou potřební, bez ohledu na osobní vztah k nim. Důvodem je nejen respekt vůči nim jako lidské bytosti (i židovská mudroslovná tradice nabádala k ohledu na nouzi nepřítele), ale i možný moment překvapení, který může vést k odstranění nepřátelství, zmírnění napětí. „Jak se do lesa volá, tak se z něho ozývá“ říká jedno české úsloví, tedy velkorysost, přátelskost mají šanci proměnit druhého, změnit situaci, neroztočit spirálu násilí, zachovat si vnitřní pokoj. Propagace takovýchto postojů byla v antice neobvyklá, tam se opravdu jednalo pouze o přátelské jednání vůči lidem na stejné rovině, přátelům, příbuzným, dobře postaveným, dnes bychom řekli kamarádům. Ježíšův učedník si může dovolit jiný typ jednání, než je společensky běžný, protože má jinak nastavené priority, nejde mu jen o „maximalizaci zisku“. Nebo by nemělo jít.