13. 10. 2024 – 28. neděle v liturgickém mezidobí

Mdr 7,7-11

Modlil jsem se, a byl mi dán rozum, prosil jsem, a ducha moudrosti v úděl jsem přijal. Jí jsem dal přednost před žezly a trůny a bohatství ve srovnání s ní jsem pokládal za nic. Nesrovnával jsem s ní neocenitelný drahý kámen, protože všechno zlato je vzhledem k ní jen troška písku a za bláto lze počítat vedle ní stříbro. Miloval jsem ji nad zdraví a krásu, chtěl jsem ji mít raději než denní světlo, poněvadž nehasne její záře. Spolu s ní se mi dostalo všeho dobra a skrze ni nespočetného bohatství.

Milovat moudrost nade vše je poselstvím tohoto textu. Ale jakou moudrost? Tu moudrost, o niž tu jde, nelze srovnávat s lidskou inteligencí, zkušeností, chytrostí, schopnostmi rozumu. To vše do ní nějak patří, ale jde o mnohem víc. Moudrost, pro niž je člověk schopen vzdát se všeho, dokonce svého zdraví, úspěšného života, musí mít co do činění s láskou. Protože jen kvůli lásce je člověk schopen vzdát se toho, co je pro jeho život důležité a podstatné, aby získal to nejpodstatnější: vztah lásky. Moudrost je zakotvena v poznání Boha, a to znamená ve sjednocení s ním. To není ani mystické vytržení, ani získání nějakých nadpřirozených schopností, nýbrž pokojné přebývání v důvěře k němu, tedy naučit se. uplatňovat při řešení složitých situací i v rámci každodenního života Boží pohled lásky. Boží pohled lásky není nenáročný, jak by se mohlo zdát. Láska klade nároky, ale také dává sílu.

Žid 4,12-13

Boží slovo je (plné) života a síly, ostřejší než každý dvojsečný meč: proniká až k rozdělení duše a ducha, kloubů a morku, a pronáší soud i nad nejvnitřnějšími lidskými myšlenkami a hnutími. Není tvora, který by se před Bohem mohl ukrýt, před jeho očima je všechno nahé a odkryté a jemu se budeme zodpovídat.

Tato slova z Listu Židům charakterizují, co znamená Boží pohled lásky. Proniká do hloubky, odděluje pravdu od nepravdy, dobro od zla, očišťuje, aby člověk mohl žít ve společenství toho, který je plné dobro a láska.

Mk 10,17-30

Když se (Ježíš) vydával na cestu, přiběhl nějaký (člověk), poklekl před ním a ptal se ho: „Mistře dobrý, co musím dělat, abych dostal věčný život?“ Ježíš mu odpověděl: „Proč mě nazýváš dobrým? Nikdo není dobrý, jenom jeden: Bůh. Znáš přikázání: `Nezabiješ, nezcizoložíš, nepokradeš, nevydáš křivé svědectví, nebudeš podvádět, cti svého otce i matku!'“ On mu na to řekl: „Mistře, to všechno jsem zachovával od svého mládí.“ Ježíš na něho pohlédl s láskou a řekl mu: „Jedno ti schází: Jdi, prodej všechno, co máš, a rozdej chudým, a budeš mít poklad v nebi. Pak přijď a následuj mě!“ On pro to slovo zesmutněl a odešel zarmoucen, protože měl mnoho majetku.

Ježíš se rozhlédl a řekl svým učedníkům: „Jak těžko vejdou do Božího království ti, kdo mají bohatství!“ Učedníci užasli nad jeho slovy. Ježíš jim však znovu řekl: „Děti, jak je těžké vejít do Božího království! Spíš projde velbloud uchem jehly, než vejde bohatý do Božího království.“ Oni užasli ještě víc a říkali si mezi sebou: „Kdo tedy může být spasen?“ Ježíš na ně pohleděl a řekl: „U lidí je to nemožné, ale ne u Boha. Vždyť u Boha je možné všechno.“ Tu mu řekl Petr: „My jsme opustili všechno a šli jsme za tebou.“ Ježíš odpověděl: „Amen, pravím vám: Nikdo není, kdo by opustil dům, bratry nebo sestry, matku nebo otce, děti nebo pole pro mě a pro evangelium, aby nedostal stokrát víc nyní v tomto čase: domy, bratry a sestry, matky a děti i pole, a to i přes pronásledování, a v budoucím věku život věčný. A tak mnozí první budou posledními a poslední prvními.“

Za Ježíšem přichází bohatý člověk a ptá, co má dělat, aby dostal za dědictví věčný život. Bohatý člověk uvažuje ve věcných kategoriích. Je to velmi slušný, na nařízení a zákony dbalý člověk, který ovšem nedokáže překročit uvažování v kategoriích materiálních statků. Věčný život si chce nějak získat jako protihodnotu za své úsilí. Jenže Boží království není na prodej, není to směnný obchod, je to dar, a to tak obrovský, že je třeba ostatní dary rozdat, aby se vešel do života obdarovaného.

I učedníci uvažují tak trochu v kategoriích směnného obchodu: co dostaneme za to, že jsme vše opustili a šli za tebou. Ježíš jim nabízí perspektivu Boží štědrosti, která ovšem překračuje hranice úzkých rodinných vazeb. Když člověk dá to, co má, a především sebe k dispozici, nezůstane bez odezvy. Musí však překročit strach o sebe. Člověk má opravdu ve skutečnosti jen to, co rozdal. Protože jen skrze to se mu dostává plnosti: stokrát víc, říká Ježíš. Skrze velkorysost člověk nalézá odezvu. Mnohdy předčí i tu jeho. Ale nelze s tím dopředu kalkulovat.