Neděle 13. 11. 2022 – 33. neděle v mezidobí
Mal 3,19-20a
Hle, přijde den, který plane jako pec, slámou se stanou všichni zpupní, všichni, kdo se dopouštějí bezbožnosti! Den, který přijde, je spálí – praví Hospodin zástupů – že po nich nezůstane kořen ani větev! Vám, kdo ctíte mé jméno, vzejde slunce spravedlnosti, které má na svých křídlech uzdravení.
Prorok Malachiáš varuje své adresáty před spoléháním se na vlastní síly, vlastní moudrost a spravedlnost. Boží zásah ukončí veškerou bezbožnost, veškeré zlo. Den Hospodinův byl velkým tématem proroků jako den odplaty, den likvidace zla, ale také den hrůzy, den Boží hněvu (dies irae), v němž mohou obstát jen věrní a spravedliví. Malachiášova vize je však optimistická, protože věrným přinese tento den zadostiučinění, záchranu, budoucnost.
2 Sol 3,7-12
Bratři! Víte sami, jak nás máte napodobovat. Když jsme byli u vás, nezaháleli jsme ani jsme chleba nejedli od nikoho zadarmo. Naopak: ve dne v noci jsme se lopotili, abychom nikomu z nás nebyli na obtíž. Ne že bychom na to neměli právo, ale dáváme vám sebe samy za vzor, který byste mohli napodobovat. Ano, už tehdy, když jsme byli u vás, přikazovali jsme vám: „Kdo nechce pracovat, ať nejí.“ A teď slyšíme, že někteří z vás žijí zahálčivě a vůbec nepracují, ale jsou velmi zaměstnáni věcmi, do kterých jim nic není. Takovým (lidem) důrazně přikazujeme (mocí, kterou máme) od Pána Ježíše Krista, aby v klidu pracovali a jedli chléb, na který si sami vydělají.
Autor varuje před podléháním falešným zprávám o konci světa, protože to vede k tomu, že člověk přestane žít normálně, přestane pracovat a starat se o potřebné věci. Pak se o něj musejí starat jiní, což je pro ně zbytečné zatížení. Žít na úkor druhých je špatné. I dnes e to neblahými proroctvími jen hemží. Je třeba jim nepopřávat pozornosti, protože člověka odvádějí od nasazení ve prospěch přítomnosti i budoucnosti, od radosti a bdělosti vůči potřebám dneška tady a teď, ničí jeho životní elán a zdopovědnost.
Lk 21,5-19
Když někteří mluvili o chrámu, jakými krásnými kameny a pamětními dary je ozdoben, řekl Ježíš: „Přijdou dny, kdy z toho, co vidíte, nezůstane kámen na kameni, (všechno) bude rozbořeno.“ Zeptali se ho: „Mistře, kdypak se to stane? A jaké bude znamení, že to už nastává?“ Odpověděl: „Dejte si pozor, abyste se nenechali svést! Mnozí (lidé) totiž přijdou pod mým jménem a budou říkat: `Já jsem to!' a `Ten čas je tady!' Nechoďte za nimi! Až pak uslyšíte o válkách a vzpourách, neděste se, neboť to se musí stát napřed, ale nebude hned konec.“ Potom jim řekl: „Povstane národ proti národu a království proti království, budou velká zemětřesení, na různých místech hlad a mor, hrozné úkazy a velká znamení na nebi. Ale před tím vším vztáhnou na vás ruce, budou vás pronásledovat, vydávat synagogám (na soud) a do vězení, budou vás předvádět před krále a vladaře pro mé jméno. To vám dá příležitost k svědectví. Vezměte si tedy k srdci toto: Nepřipravujte se předem, jak se hájit. Vždyť já vám dám výmluvnost i moudrost, které nedovedou odolat ani odporovat žádní vaši protivníci. Budete zrazováni i od (vlastních) rodičů a sourozenců, příbuzných a přátel, a některé z vás usmrtí. Budete pro jméno mé ode všech nenáviděni. Ale ani vlas z hlavy se vám neztratí. Trpělivostí zachráníte svou duši.
Ježíš předpovídá zkázu Chrámu, k níž skutečně o několik desítek let později došlo (v roce 70 n. l.). Učedníky také varuje před tím, co je čeká, ale dodává jim odvahy, protože nic z toho se nevymyká z Boží ruky, i když to tak vypadá. Je dobře si uvědomit i v kontextu současnosti, že Ježíš svým učedníkům předpovídá těžké časy, připravuje je na nepřízeň, problémy, pronásledování, války. My si kladem otázku, jak je to možné, jak to Bůh může dopustit, ale to je zcela mimo obzor Ježíšovy řeči i evangelistova podání. Celá ta hrůza je pro učedníky zároveň šancí, příležitostí ke svědectví, k osvědčení. Nejspíš to platí i o nás, i když nám nehrozí v této chvíli pronásledování. Každá, i sebehorší situace, jež se zdá prázdná Boží přítomnosti, je možností ke svědectví, je vybídkou k tomu se zachovat dobře.
