Úterý 13. 6. 2023 – 10. týden v mezidobí

2 Kor 1,18-22

Bůh je věrný: když k vám mluvíme, neznamená to zároveň ‚ano‘ i ‚ne‘. Vždyť přece Boží Syn Ježíš Kristus, kterého jsme u vás hlásali – já totiž, Silván a Timotej – nebyl zároveň ‚ano‘ i ‚ne‘, ale u něho je pouze ‚ano‘. Všechna Boží zaslíbení (našla) v něm svoje ‚ano‘. Proto skrze něho voláme ‚amen‘ k Boží slávě. Bůh upevňuje nás i vás, abychom byli vždycky spojeni s Kristem: posvětil nás, vtiskl nám svou pečeť, a tak nám vložil do srdce Ducha jako záruku.

Pavel začíná svoji obhajobu, protože Korinťané mu vyčítají nejednoznačnost, že nedostál svým slibům a nepřišel do Korinta, jak avizoval. Pavel se zaštiťuje Boží autoritou a svým spojením s Kristem. To, že nepřišel, bylo dáno situací, resp. odmítavým postojem Korinťanů k němu, a nešvary, které se v obci rozmohly. Pavel hodlá dodržet své slovo, ale napřed je třeba poměry v obci změnit. Pavle je pro obec autoritou, ale tu hodlá uplatňovat v souladu s Boží láskou.

Když je někdo autoritou, tak občas musí zaujmout jednoznačný postoj a musí být ochoten jít se svou kůží na trh, někdy dokonce do konfliktu, nebo naopak vyčkat uklidnění situace a snést výtky z nejednání. Musí být moudrý a schopný analyzovat a vyhodnotit situaci a pak najít nejvhodnější řešení. To je onen dar Ducha: zůstat zakotven v Bohu a umět se správně rozhodnout.

Mt 5,13-16

Ježíš řekl svým učedníkům: "Vy jste sůl země. Jestliže však sůl ztratí chuť, čím bude osolena? K ničemu se už nehodí, než aby se vyhodila ven a lidé po ní šlapali. Vy jste světlo světa. Nemůže se skrýt město položené na hoře. A když se svítilna rozsvítí, nestaví se pod nádobu, ale na podstavec, takže svítí všem v domě. Tak ať vaše světlo svítí lidem, aby viděli vaše dobré skutky a velebili vašeho Otce v nebesích."

Blahoslavenství, jež jsou součástí tzv. Horského kázání, pokračují Ježíšovými výroky na adresu učedníků. Učedníci mají být výrazní, mají dávat chuť společnosti, v níž se pohybují, mají být vidět, a to v pozitivním smyslu, aby přitahovali lidi – nikoliv ovšem k sobě, nýbrž k Bohu.

Jasný program pro církev – taková má být, takový má být každý křesťan: výrazné chuti, viditelný ve svém pozitivním jednání, které má sloužit druhým k orientaci. To vše má být zacíleno na Boha. Nejde tedy o společenský image a slávu, nýbrž o zřetelnost poselství. Je důležité umět se např. pohybovat v mediálním prostoru, ve sdělovacích prostředcích, neschovávat se a být vidět, ale cílem musí být růst Božího království. Ježíš nás nabádá, abychom neseděli v koutě, ale byli viditelným přínosem, zdrojem chuti a světla, radosti a naděje pro lidi kolem sebe. To ovšem předpokládá, že víra i církevní společenství jsou pro nás samotné důležité.