Čtvrtek 13. 6. 2024 – 10. týden v mezidobí

1 Král 18,41-46

Eliáš řekl Achabovi: "Vystup, jez a pij, neboť je slyšet šum velkého deště." Zatímco se Achab zdvihl k jídlu a pití, vystoupil Eliáš na vrchol Karmelu, sklonil se k zemi a položil tvář mezi kolena. Řekl svému služebníku: "Vystup a podívej se k moři!" Vystoupil, podíval se a hlásil: "Nic není vidět." (Eliáš) řekl: "Vrať se sedmkrát." Když se vracel posedmé, řekl: "Hle, mráček jako mužská dlaň vystupuje z moře." Eliáš pravil: "Jdi a řekni Achabovi: Dej zapřáhnout do vozu a sjeď dolů, aby tě nezadržel déšť." Netrvalo dlouho a nebe se zatáhlo mraky, zdvihla se vichřice a spustil se prudký déšť. Achab nasedl a dojel do Jizreelu. Hospodinova ruka byla nad Eliášem; opásal svá bedra a běžel před Achabem až tam, kudy se vchází do Jizreelu.

Eliáš se opakovaně snaží přivést zejména ty, kdo jsou zodpovědni za lid, tedy krále Achaba (a s ním celý dvůr), k obnově víry v Hospodina. Eliáš na Boží pokyn způsobil, že nepršelo, ale také, že déšť přišel. V textu je protiklad bezstarostně hodujícího krále Achaba a pokorného modlitebníka Eliáš velmi nápadný. Achab hoduje, Eliáš se modlí. A přece tohle není problémem ani pro Eliáše, ani pro pisatele tohoto textu. To, oč jde j víra v Hospodina a jeho moc – a tu reprezentuje Eliáš, Achab je jen bezmocná loutka v rukou své ženy, ale i Eliáše.

Mt 5,20-26

Ježíš řekl svým učedníkům: "Nebude-li vaše spravedlnost mnohem dokonalejší než spravedlnost učitelů Zákona a farizeů, do nebeského království nevejdete. Slyšeli jste, že bylo řečeno předkům: 'Nezabiješ.' Kdo by zabil, propadne soudu. Ale já vám říkám: Každý, kdo se na svého bratra hněvá, propadne soudu; kdo svého bratra tupí, propadne veleradě; a kdo ho zatracuje, propadne pekelnému ohni. Přinášíš-li tedy svůj dar k oltáři a tam si vzpomeneš, že tvůj bratr má něco proti tobě, nech tam svůj dar před oltářem a jdi se napřed smířit se svým bratrem, teprve potom přijď a obětuj svůj dar.

Dohodni se rychle se svým protivníkem, dokud jsi s ním na cestě, aby tě tvůj protivník neodevzdal soudci a soudce služebníkovi, a byl bys uvržen do žaláře. Amen, pravím ti: Nevyjdeš odtamtud, dokud nezaplatíš do posledního halíře."

Ježíš ve svých tzv. antitezích vyhrocuje základní přikázání týkajících důležitých vztahů mezi lidmi. Ono vyhrocení neznamená kladení nějakého dalšího břemena, nýbrž poukaz na to, že hříchem není až definitivní skutek, nýbrž že hřích začíná v srdci člověka. Člověk má být ochoten ke smíru, i když třeba není tím, kdo konflikt zavinil. Otevřenost k urovnání sporu je základem k pokojnému soužití ve společnosti.