Úterý 14. 12. 2021 – 3. týden adventní, sv. Jana od Kříže

Sof 3,1-2.9-13

Toto praví Hospodin: "Běda, vzpurné a poskvrněné je násilnické město! Neposlouchalo, nepřijalo kázeň; nedoufalo v Hospodina, neobrátilo se k svému Bohu. Tehdy očistím rty národům, aby všechny vzývaly Hospodinovo jméno a sloužily mu svorně. (Až z končin) za etiopskými řekami přinesou mi dary ti, kdo mě ctí, synové mého rozptýleného (lidu). Tu se již nebudeš hanbit za žádné své skutky, kterými ses na mně prohřešil, neboť z tebe odstraním tvé pyšné chvástaly, už se nebudeš vypínat na mé svaté hoře. Uprostřed tebe zanechám lid pokorný a chudý." Budou hledat útočiště v Hospodinově jménu ti, kdo zbydou z Izraele. Nebudou konat nepravost, nebudou lhát, v jejich ústech se nenajde podvodný jazyk. Když se budou pást a odpočívat, nikdo je nebude děsit.

V neděli se v prvním čtení četla výzva proroka Sofoniáše k radosti nad přítomností Hospodina uprostřed vyvoleného lidu (jehož symbolem je Jeruzalém). Té však v prorocké knize předchází ohlášení soudu, které má vést k obrácení vyvoleného národa. Prorok zaslibuje vymýcení pyšných představitelů (politických i náboženských) a záchranu těch, kdo se svěří do ochrany Hospodinovy – jimi jsou na rozdíl od mocných lidé pokorní a chudí. Nejde vždycky jen o majetek a moc – i bohatý a vlivný člověk může být pokorný a skromný, ale je obecnou zkušeností, že k pokoře a skromnosti mají blíže lidé, kteří majetkem a mocí neoplývají. Takových lidí (bez ohledu na majetek, původ, proslulost …) se Bůh ujímá, aby byl uprostřed nich jako jejich pastýř, jako ten, kdo o ně pečuje, kdo v nich má zalíbení.

Sofoniášova výzva je stejně aktuální dnes, jako byla kolem roku 630 př. n. l. Bůh si může zjednat své ctitele způsobem, který nečekáme, takže jen zůstaneme zírat. A přesně tak může i odstranit ty, kteří si myslí, že „jsou za vodou“, že mají patent na pravdu i na Boha. Z církve nemusí zůstat kámen na kameni, ale jen ty kameny, z kterých Bůh vybuduje svůj nový lid. Tak tomu už v dějinách bylo víckrát, byť třeba jen lokálně. Ale při dnešní globalizaci …

Mt 21,28-32

Ježíš řekl velekněžím a starším lidu: "Co soudíte o tomto případu: Jeden člověk měl dva syny. Přistoupil k prvnímu a řekl mu: 'Synu, jdi dnes pracovat na vinici.' On odpověděl: 'Mně se nechce', ale potom toho litoval, a přece šel. Přistoupil k druhému a řekl totéž. Ten odpověděl: 'Ano, pane', ale nešel. Který z těch dvou vykonal otcovu vůli?" Odpověděli mu: "Ten první." Ježíš jim řekl: "Amen, pravím vám: Celníci a nevěstky vás předcházejí do Božího království. Přišel k vám Jan, aby vám ukázal správnou cestu, ale neuvěřili jste mu. Celníci však a nevěstky mu uvěřili. Vy jste to viděli, a přece ani potom jste se nezměnili a neuvěřili jste mu."

Pomocí podobenství o dvou synech a jejich odlišných postojích k přání otcovu Ježíš kritizuje nesprávné chování představitelů politické a náboženské moci (starších a velekněží). Kritériem je postoj ke kázání Jana Křtitele a změně smýšlení. Tito představitelé jednají (stejně jako u proroka Sofoniáše) pokrytecky – naoko souhlasí s výzvami k obrácení, ale ve skutečnosti se jimi neřídí. Na rozdíl od těch, od nichž se nic takového nečeká, protože jsou společensky i nábožensky již odepsaní. Takové jednání vystihuje české úsloví „kázat vodu a pít víno“. Bohužel to platí dodnes. Je třeba si dávat pozor na to, aby naše mluvení bylo ve shodě s našimi skutky a naopak.

Jan od Kříže (španělský kněz a řeholník, bosý karmelitán v 16. století) byl zklamán uvolněností života v řádu a pod vlivem sv. Terezie Veliké a její reformy ženské větve řádu se snažil o reformu. Prosadil tak – za velkých osobních obětí (včetně tvrdého vězení od vlastních spolubratří) – přísnější a důslednější formu řeholního života a věrnosti Bohu. Byl to velký mystik a básník. Své nejkrásnější a nejhlubší mystické básně a spisy vytvořil právě ve vězení.