Pátek 14. 6. 2024 – 10. týden v mezidobí

1 Král 19,9a.11-16

Když přišel Eliáš (k Boží hoře Chorebu), přenocoval tam v jeskyni. A tu se k němu ozvalo Boží slovo. Řeklo mu: "Vyjdi ven a postav se na hoře před Hospodinem!" Hospodin přecházel: prudký a silný vichr, který trhá hory a láme skály, vál před Hospodinem, ale Hospodin ve vichru nebyl. Potom nastalo zemětřesení, ale Hospodin v zemětřesení nebyl. Po zemětřesení šlehal oheň, ale Hospodin v ohni nebyl. Po ohni následoval šum jemného vánku. Když to Eliáš slyšel, zahalil si tvář pláštěm, vyšel ven a zastavil se u vchodu do jeskyně, a hle – ozval se k němu hlas: "Co tu děláš, Eliáši?" Odpověděl: "Planu horlivostí pro Hospodina, Boha zástupů, neboť synové Izraele opustili tvou smlouvu, zbořili tvé oltáře, mečem zabili tvé proroky. Já jsem zbyl sám a činí úklady, aby mi vzali život." Hospodin mu pravil: "Jdi a vrať se stejnou cestou stepí do Damašku. Až tam přijdeš, pomaž Hazaela za krále nad Aramejci, Jehua, syna Nimšiho, za krále nad Izraelem, a Elizea, syna Šafatova z Abel Mechola, pomaž za proroka místo sebe!"

Setkání Eliáše s Hospodinem je protikladnou zkušeností k setkání Mojžíše s Hospodinem. Hospodin není ani ve vichru, ani v zemětřesení, ani v ohni a kouři, nýbrž v tichém a jemném vánku. Bůh „mluví“ ke každému jinak, ale jeho slovo je zavazující. Eliáš utíká před politikou, před politickým konfliktem s Jezabelou, utíká se právě na místa, kde došlo k Mojžíšovu setkání s Hospodinem a daru desek, a je poslán zpět, odkud utekl s dalšími politickými úkoly. Rozhovor Hospodina s Eliášem nepostrádá jemnou ironii. Eliáš je tak přesvědčen o své věrnosti a horlivosti, že si nepřipouští, že možná není tak úplně jediný. V textu už není pasáž: „Ale zachovám v Izraeli sedm tisíc, všechny ty, jejichž kolena nepoklekla před Baalem a jejichž ústa ho nepolíbila." Neustále zdůrazňuje, že on jediný je věrný, Hospodin jej vezme za slovo a okamžitě má pro něj nový úkol. Eliáš je pověřen úkoly, které přesahují hranice země, a pak má za sebe ustanovit nástupce. Nástupce je třeba vybírat včas, dokud je člověk při síle, aby jeho nástupce mohl dozrát a pokračovat v díle. Jak je zřejmé, tak to vidí i Hospodin.

Mt 5,27-32

Ježíš řekl svým učedníkům: "Slyšeli jste, že bylo řečeno: ‚Nezcizoložíš.‘ Ale já vám říkám: Každý, kdo se dívá na ženu se žádostivostí, už s ní zcizoložil ve svém srdci. Svádí-li tě tvé pravé oko, vyloupni ho a odhoď od sebe; neboť je pro tebe lépe, aby jeden z tvých údů přišel nazmar, než aby celé tvoje tělo bylo uvrženo do pekla. A svádí-li tě tvoje pravá ruka, usekni ji a odhoď od sebe; neboť je pro tebe lépe, aby jeden z tvých údů přišel nazmar, než aby celé tvoje tělo přišlo do pekla. Také bylo řečeno: ‚Kdo by se rozváděl se svou ženou, ať jí dá rozlukový list.‘ Ale já vám říkám: Každý, kdo se rozvede se svou ženou – mimo případ smilstva – uvádí ji do cizoložství, a kdo se ožení s rozvedenou, dopouští se cizoložství."

V rámci tzv. antitezí Horského kázání se Ježíš také vyjadřuje k sexuálnímu pokušení a k rozvodu. Celý tento pasus je ve skutečnosti obranou ženy, která se mohla stát pouhým sexuálním objektem. Výzva je v rámci dobové patriarchální společnosti adresována muži, protože od něho se očekávala sexuální aktivita i rozhodující slovo v manželství. Není dovoleno učinit z ženy sexuální objekt a není dovoleno se jí „zbavit“, když se muži znelíbí. Evangelista uvádí výjimku, kterou jiné texty nemají, a to smilstvo. Co tím má na mysli, je předmětem značných debat. Osobně se domnívám, že je to vsuvka evangelisty, která respektuje daná společenská pravidla, totiž ochranu rodiny, resp. dědických práv. Jde tak o jistotu pána domu, že jeho děti, zejména mužský potomek, jsou skutečně jeho vlastní. To de facto ukazuje na skutečnost, že prvotní církev si Ježíšova pravidla – při zachování jejich základní intence – přizpůsobovala měnícím se podmínkám. Tuto moc má od Boha i dnes.