Pondělí 16. 10. 2023 – 28. týden v mezidobí

Řím 1,1-7

Pavel, služebník Krista Ježíše, povolaný za apoštola, určený k hlásání radostné zvěsti. Bůh ji už předem slíbil ústy svých proroků ve svatém Písmě o svém Synu.

Ten pochází jako člověk z rodu Davidova, duchem svatosti se prokázal jako mocný Boží Syn tím, že vstal z mrtvých: Ježíš Kristus, náš Pán. Od něho jsme dostali milost i apoštolské poslání, abychom na oslavu jeho jména (přivedli) k ochotnému přijetí víry všecky národy. K nim patříte i vy, protože si vás Ježíš Kristus povolal. Všem v Římě, které Bůh miluje a které povolal do stavu svatých: milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce, a od Pána Ježíše Krista.

V úvodu svého listu do Říma, do obce, kterou nezaložil, cituje Pavel jedno ze základních raných vyznání víry: Ježíš pochází z rodu Davidova (je konkrétní historickou osobou), byl ukřižován a vstal z mrtvých, což jej kvalifikovalo jako Syna Božího. Pavel se cítí jím povolán ke své službě apoštola, jež spočívá primárně v hlásání víry. Svým adresátům vyprošuje dvě základní skutečnosti pro plný život: milost a pokoj, což jsou dvě charakteristiky přítomnosti Boží. Do svazku vyvolených a povolaných patří i adresáti, což je pro ně velkou ctí a darem. V dnešním světě je víra prožívána často jen jako něco nepodstatného a příslušnost k církvi jako spíše zátěž. Je třeba se vrátit k pramenům nikoliv ve smyslu přebírání minulosti, což nejde, ale důvěry ve smysl a radosti ze společenství. A to je na nás i v našich silách.

Lk 11,29-32

Když se u Ježíše shromažďovaly zástupy, začal mluvit: „Toto pokolení je pokolení zlé. Hledá znamení, ale jiné znamení mu dáno nebude než znamení Jonášovo. Jako Jonáš byl znamením pro Ninivany, tak bude i Syn člověka znamením pro toto pokolení. Královna jihu povstane na soudu proti mužům tohoto pokolení a odsoudí je, protože přišla až z daleké země, aby slyšela Šalomounovu moudrost, a zde je přece (někdo) víc než Šalomoun. Ninivští mužové povstanou na soudu proti tomuto pokolení a odsoudí ho, protože se na základě Jonášova kázání obrátili, a zde je přece (někdo) víc než Jonáš.“

Ježíš se vyjadřuje kriticky ke svým současníkům a srovnává jejich negativní postoje s pozitivními reakcemi lidí v minulosti na Boží nabídky skrze jeho vyvolené (Šalamoun-královna ze Sáby, Jonáš-Ninivané). Sám sebe označuje titulem Syn člověka a přirovnává se k Jonášovi, který byl Božím znamením pro obyvatele Ninive. Právě oni pohané (Ninivané a královna ze Sáby), kteří se sklonili před Bohem, budou soudci těch, kteří si myslí, že jsou Božím vyvoleným lidem, a tudíž mají budoucnost zajištěnu.

Možná i našimi soudci budou ti, o nichž si myslíme, že jsou vedle, nad něž se cítíme povzneseni, protože ctí dobro a usilují o ně leckdy víc než my. Co je pro nás obrácení? Nikoliv sypání si popela na hlavu, roztržení šatu, oblečení žínice (to ani nevíme, jak vypadá), nýbrž obrácení se k Bohu čelem, jeho „zkoumání a pozorování“ a nalezení důvěry v něj.