Středa 16. 12. 2020

Iz 45,6b-8.18.21b-25

"Já jsem Hospodin, a nikdo jiný. Tvořím světlo a působím tmu, dávám štěstí a dopouštím neštěstí, já, Hospodin, to všechno působím. Rosu dejte, nebesa, shůry, oblaka, spusťte déšť práva; ať se otevře země a zplodí spásu, ať spolu vyraší spravedlnost! Já, Hospodin, jsem to stvořil." Neboť tak praví Hospodin, stvořitel nebes, ten, který je Bůh, který utvořil zemi a ji učinil, který ji založil. Nestvořil ji, aby byla prázdná, stvořil ji k obývání: "Já jsem Hospodin, a nikdo jiný! Zda to nejsem já, Hospodin? Mimo mne není jiný Bůh! Bůh spravedlivý a spasitel není mimo mne! Obraťte se ke mně a dejte se spasit, všechny končiny země! Neboť já jsem Bůh, a nikdo jiný! Při sobě jsem přísahal, z mých úst vyšla pravda, neodvolatelné slovo: Každé koleno se mi bude klanět, přísahat bude každý jazyk." Řeknou: "Jen v Hospodinu je vítězství a síla." S hanbou přijdou k němu všichni, kdo mu odpírají. Vítězství a slávy dojde v Hospodinu celý rod Izraele.

Prorok oslavuje Hospodina jako jediného stvořitele a pána země. Hospodinu se nevymyká z ruky nic, ani negativní skutečnosti. Ty Bůh dopouští, protože respektuje autonomii člověka i stvoření, ale jeho výsostným zájmem je dobrý život člověka – Bůh nestvořil zemi, aby byla prázdná, nýbrž jako prostor k obývání, prostor pro člověka. A ten chce s ním sdílet. Prorok nastiňuje univerzální perspektivu spásy – Bůh je nejen Bohem vyvoleného národa, nýbrž všech lidí. Je na člověku, aby se k Bohu obrátil a otevřel se mu. Pak se budou dít nečekané věci – tím také člověk vzdá Bohu chválu. Chválit Boha, klanět se mu neznamená mnoho mluvit, nýbrž dobře žít.

Lk 7,19-23 (řec. 18b-23)

Jan si zavolal dva ze svých učedníků a poslal je k Ježíšovi se vzkazem: "Ty jsi ten, který má přijít, anebo máme čekat jiného?" Ti muži přišli k němu a řekli: "Jan Křtitel nás posílá k tobě s otázkou: Ty jsi ten, který má přijít, anebo máme čekat jiného?" Právě tehdy uzdravil mnoho lidí z nemocí, neduhů a od zlých duchů a mnoha slepým daroval zrak. Odpověděl jim tedy: "Jděte a oznamte Janovi, co jste viděli a slyšeli: slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví vstávají, chudým se hlásá radostná zvěst. A blahoslavený, kdo se nade mnou nepohorší!"

Tato otázka Jana Křtitele je poněkud překvapivá, vždyť to byl právě on, kdo Ježíše označil za toho, kdo bude křtít ohněm a Duchem sv. (Lk 3,16), tedy za očekávaného mesiáše. Přesto i on se potřebuje utvrdit v tom, že se nemýlil. A Ježíš potvrzuje jeho přesvědčení, protože naplňuje mesiánská očekávání v tom, že ukazuje, co znamená Boží vláda, která se skrze něho prezentuje: konec trápení, život v plnosti. Ale ani to pro mnohé nestačí, aby v Ježíše jako mesiáše uvěřili. Víra v Ježíše je vždy krokem osobní odvahy, krokem osobního odhodlání a odevzdání. Je pro ni důležitý rozum i zkušenost druhých, ale ten krok musí učinit člověk sám.