Čtvrtek 16. 12. 2021 – 3. týden adventní

Iz 54,1-10

Raduj se, neplodná, která jsi nerodila, propukni v jásot, vesel se, která jsi nezkusila porodní křeče, neboť více synů má osamělá než ta, která se vdala - praví Hospodin. Rozšiř prostor svého stanu, roztáhni své plachty bez obav, prodluž své provazy, své kolíky pevně zaraz! Napravo i nalevo se rozšíříš, tvé potomstvo dostane dědictvím národy, které osídlí pustá města. Neboj se, neboť se nemusíš hanbit, nestyď se, neboť se nemusíš rdít, vždyť zapomeneš na hanbu svého mládí a již nevzpomeneš na potupu svého vdovství. Tvým manželem bude tvůj stvořitel, Hospodin zástupů je jeho jméno; tvým vykupitelem je Svatý Izraele, nazývá se: Bůh celé země. Ano, jak opuštěnou ženu, sklíčenou na duchu, povolal tě Hospodin. Může být zavržena manželka z mládí? - praví tvůj Bůh. Na maličkou chvilku jsem tě opustil, avšak s velkým slitováním se tě znovu ujmu. Ve výbuchu hněvu jsem skryl na chvíli před tebou svou tvář; ve věčné lásce se však nad tebou slituji - praví Hospodin, tvůj vykupitel. Chci jednat jako za dnů Noemových: tehdy jsem přísahal, že již nezaleji Noemovou potopou zemi, nyní přísahám, že se již na tebe nerozhněvám, nebudu ti hrozit. I kdyby hory ustoupily a pahorky kolísaly, má láska od tebe neustoupí, nezakolísá moje smlouva, která dává pokoj - praví Hospodin, který tě miluje.

Další ze zaslíbení Hospodinových ústy proroka Izajáše. Text vznikl ještě v babylonském zajetí, ale už s vidinou nové budoucnosti. Neplodnost byla hanbou, těžkým osudem – prorok naráží na opuštěnost a zpustošenost Jeruzaléma. To je již minulostí, nová budoucnost bude nádhernější než minulost. Hospodin sám bude partnerem, dárcem nových pokolení. Jeho láska je trvalá, nemůže ji zničit ani nevěra vyvoleného lidu. Manželství je tu symbolem vtahu mezi Hospodinem a jeho lidem.

Lk 7,24-30

Když Janovi poslové odešli, začal Ježíš mluvit k zástupům o Janovi: "Co jste vyšli na poušť vidět? Snad rákos zmítaný větrem? Nebo co jste vyšli vidět? Člověka oblečeného do jemných šatů? Ti, kdo nosí skvělé šaty a žijí v přepychu, jsou přece v královských palácích. Co jste tedy vyšli vidět? Proroka? Ano, říkám vám, víc než proroka. To je ten, o němž je psáno: 'Já posílám svého posla před tvou tváří, aby připravil cestu před tebou.' Říkám vám: Mezi narozenými ze ženy není nikdo větší než Jan. Ale i ten nejmenší v Božím království je větší než on." Všechen lid, který mu naslouchal, ba i celníci, dali Bohu za pravdu tím, že přijali Janův křest. Farizeové a znalci Zákona však pohrdli úmyslem, který Bůh s nimi měl, a nedali se od něho pokřtít.

Ježíš svědčí o Janu Křtiteli a jeho velikosti. Jan je znamením končícího věku, s Ježíšem začíná nový. Jan je velikým svědkem Boží věrnosti, ale ve světle nové skutečnosti v Ježíši Kristu jeho význam ustupuje. Je předstupněm a ti, kdo se jím dali ovlivnit, kdo přijali křest na znamení svého obrácení, celníci a mnozí jiní na okraji „slušné“ společnosti, mají otevřené dveře do Božího království. K nim nepatří ti, kdo Janův křest nepřijali, protože si byli příliš jisti sami sebou – farizejové a znalci Zákona.

V Božím království se lidé nedělí na větší a menší, Ježíšův příměr slouží k podtržení toho, že Jan stojí na konci určité epochy, otevírá cestu do nové, ale do té ještě plně nepatří. Ten, kdo věří v Ježíše, kdo ho následuje, je již součástí nové epochy, je tedy dál, než kam došel Jan Křtitel.

Můžeme se radovat z toho, že patříme již tady do Božího království. To se děje uprostřed lidí, kteří si uvědomují svoji křehkost, svoji omezenost, své slabosti, ale přesto se snaží žít v následování Krista, snaží se žít z naděje, kterou přinesl. Ti, kdo si jsou jisti sami sebou jako oni farizejové a zákoníci, kdo nic nehledají a nad druhé se vyvyšují, kdo si myslí, že určují dějiny, se ve skutečnosti s Božím královstvím míjí. I kdyby ho měli plná ústa.