Sobota 16. 3. 2024 – 4. týden postní

Jer 11,18-20

Hospodin mě o tom poučil, a já jsem to poznal; tehdy jsem viděl jejich zlé skutky. Byl jsem jako krotký beránek, kterého vedou na porážku. Ani potuchy jsem neměl, že mi strojí úklady: „Zničme strom i s jeho mízou, vytněme ho ze země živých, ať není památky po jeho jméně!“ Hospodine zástupů, spravedlivý soudce, který zkoumáš srdce i ledví, kéž vidím tvoji pomstu nad nimi, neboť tobě svěřuji svou při.

Osud proroka Jeremiáše je jistou předzvěstí osudu Ježíšova. Čistý a pokorný člověk, ten, kdo rozpoznává pravdu, naráží vždycky na odpor. I když je to těžko pochopitelné, tak většina lidí čisté lidi těžko snáší. Snad působí jako výčitka. Takový úděl měl i prorok Jeremiáš. Jako Hospodinův prorok byl nucen lidem říkat pravdu, a ta nebyla pro mnohé vůbec lichotivá. A i když byl pokorným služebníkem, chrámový establishment usiloval o jeho nebytí. Stejně tak se dálo Ježíšovi. Jeremiáš odmítá vzít spravedlnost do svých rukou a přenechává ji Bohu.

Jednat jako Jeremiáš je těžké, člověk je velmi často ovládán hněvem, vztekem, pocitem nespravedlnosti a křivdy a touží (přirozeně) po potrestání těch, kdo tuto křivdu, nepravost zapříčinili. Najít pokoj a přenechat věci Bohu, nebo se dokonce modlit za ty, kdo člověku působí příkoří, vyžaduje velkorysé srdce, získání nadhledu a vnitřní nezávislosti.

Jan 7,40-53

Když někteří ze zástupu slyšeli Ježíšova slova, říkali: „To je skutečně ten Prorok!“ Druzí zase: „To je Mesiáš!“ Ale jiní namítali: „Copak přijde Mesiáš z Galileje? Neříká Písmo, že Mesiáš vzejde z potomstva Davidova a z vesnice Betléma, odkud David pocházel?“ Proto kvůli němu došlo v zástupu k roztržce. Někteří z nich ho chtěli zatknout, ale nikdo na něho nevztáhl ruku. Služebníci (velerady) se vrátili k velekněžím a farizeům a ti se jich zeptali: „Proč jste ho nepřivedli?“ Služebníci odpověděli: „Žádný člověk nikdy tak nemluvil.“ Farizeové jim na to řekli: „I vy jste se nechali svést? Uvěřil v něho někdo z předních mužů nebo z farizeů? Leda jen tahle luza, která nezná Zákon – kletba na ně!“ Jeden z nich, Nikodém, ten, který už dříve přišel za Ježíšem, jim namítl: „Odsoudí náš Zákon někoho, dokud ho nevyslechne a nezjistí, co dělá?“ Odpověděli mu: „Nejsi ty také z Galileje? Zkoumej a uvidíš, že z Galileje prorok nepovstane.“ A každý se vrátil domů.

Ježíš budí rozruch, mnoho lidí jde za ním, aniž jsi je jisto, kdo Ježíš opravdu je. Ale protože je charismatický a mluví i jedná jinak než jejich autority, tak vyvolává diskusi až konflikt mezi lidmi. Někteří v něj uvěří, jiní se ho chtějí zbavit, zpochybňují jeho moc a autoritu (copak může být něco dobrého z toho galilejského Zapadákova?). Dokonce má být zatčen a souzen. Evangelista to připisuje farizejům, ale nejspíš proto, že v jeho době už ostatní skupiny neexistovaly. Morální i úřední autority té doby nad Ježíšem a lidmi, kteří v něj věří, ohrnují nos. Je to pro ně chátra, hloupí lidé, kteří se nevyznají ve vysoké teologii. Jedině Nikodém, který se s Ježíšem z vlastní inciativy a zájmu jednou v noci setkal, se ho snaží hájit. Ale je umlčen, jeho argument odmrštěn. Z Galileje nemůže vzejít nic pořádného!

Zajímavá je v souvislosti s Ježíšovým narozením i zmínka o Betlému. Evangelista zná tradici Ježíšova narození v Betlémě, i když o jeho narození nikde přímo nemluví.

Předsudky vždycky brání člověku, aby viděl a dokázal věci správně vyhodnotit. Způsobují totiž, že má hotový názor už předem, a co se do něj nevejde, to odmítne nebo zpochybní. Je i vůči evidentním skutečnostem slepý. Každý z nás je v zajetí svých představ, různých interpretací a předsudků, proto je třeba, aby si je člověk uvědomoval a snažil se vidět druhé bez nich, snažil se napřed hledat společné dobro, teprve potom soudit.