17. 10. 2021 - 29. neděle během roku

Iz 53,10-11

Hospodinu se zalíbilo zdrtit svého služebníka utrpením; jestliže dá na usmíření svůj život, uzří potomstvo, které bude žít dlouho, skrze něho se zdaří Hospodinův plán. Pro útrapy své duše uvidí světlo, nasytí se svým poznáním. Můj spravedlivý služebník ospravedlní mnohé, neboť sám ponese jejich viny.

Tato pasáž z knihy Izajáš je vzata z tzv. 4. písně Služebníka Hospodinova. Jde ve Starém zákoně o ojedinělý text, který mluví o výkupném utrpení, o zástupné smrti. Tento text je chápán jako mesiánský a v křesťanské tradici vztahován na Ježíše Krista, v židovské chápán kolektivně a vztahován na izraelský národ, zejména ve vztahu k šoa. Pro nás poněkud nezvykle zní vyjádření, že se Hospodinu zalíbilo zdrtit jeho služebníka utrpením. To není charakteristikou Boha jako toho, kdo chce utrpení, nýbrž vyjádřením, že ani utrpení člověka se nevymyká z Boží ruky a že Bůh je schopen toto utrpení „zhodnotit“ jako prostředek k prosazení dobra. Utrpení není Božím záměrem, leč je součástí tohoto světa. Utrpení, jemuž se nelze vyhnout, nesené v důvěře v Boží moc, „nabídnuté“ Bohu, má velikou hodnotu, protože je podílem na Božím zachraňujícím díle.

Žid 4,14-16

Bratři! Máme vynikajícího velekněze, který prošel až do (nejvyššího) nebe: je to Ježíš, Boží Syn. Proto se pevně držme (svého) vyznání. Náš velekněz není takový, že by nebyl schopen mít soucit s námi, slabými. Naopak! Vždyť on sám byl vyzkoušen ve všem možném jako my, ale nikdy (se nedopustil) hříchu. Přistupujme tedy s důvěrou k trůnu milosti, abychom dosáhli milosrdenství a nalezli milost, kdykoli potřebujeme pomoci.

Ježíš zakusil v tomto životě na zemi všechno, co zakouší každý člověk. Zůstal však Bohu i v situaci vlastního ohrožení věrný, nenechal se nikdy svést k nevěrnosti. Tak může být těm, kdo ho následují, příkladem a oporou v těžkých situacích. Je tím, kdo člověka plně chápe, ale kdo je zároveň schopen mu dodat síly.

Mk 10,35-45

K Ježíšovi přistoupili Zebedeovi synové Jakub a Jan a řekli mu: „Mistře, rádi bychom, kdybys nám splnil, oč tě požádáme.“ Odpověděl jim: „Co chcete, abych pro vás udělal?“ Řekli mu: „Dej, ať v tvé slávě zasedneme jeden po tvé pravici a druhý po tvé levici.“ Ale Ježíš jim řekl: „Nevíte, co chcete. Můžete pít kalich, který já piji, nebo dát se ponořit v křest, ve který já budu ponořen?“ Oni mu odpověděli: „Můžeme!“ Ježíš jim řekl: „Kalich, který já piji, pít budete, a v křest, ve který já budu ponořen, ponořeni budete. Ale posadit po mé pravici nebo levici není má věc, nýbrž je pro ty, kterým je to připraveno.“ Když to slyšelo ostatních deset, rozmrzeli se na Jakuba a Jana. Ježíš si je zavolal a řekl jim: „Víte, že ti, kdo se pokládají za panovníky, tvrdě vládnou národům a velmoži dávají cítit svou moc. Mezi vámi však tomu tak nebude. Ale kdo by chtěl být mezi vámi veliký, ať je vaším služebníkem, a kdo by chtěl být mezi vámi první, ať je otrokem všech. Vždyť ani Syn člověka nepřišel, aby si nechal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za všechny.“

Ani učedníkům se nevyhnulo pokušení chápat Boží království zcela pozemsky a chtít si tam zajistit privilegované postavení. Ježíš jejich představy razantně koriguje. Boží království není královstvím, kde jsou lepší a horší místa, panování jedněch nad druhými a cesta do něj nevede skrze vysoké posty v tomto světě. Boží království zažívají už ti, kdo svůj život chápou jako cestu služby pro druhé. Ježíš nepřišel, aby byl oslavován a korunován za pozemského hierarchu, nýbrž přišel jako ten, kdo slouží, protože mu záleželo na dobru lidí, kdo přinesl Boží nabídku obnoveného bytí a byl ochoten pro její realizaci dát k dispozici vlastní život. V tom mají pokračovat jeho učedníci. Být autoritou je povoláním ke službě celku, nikoliv k vládnutí pro vlastní prospěch.