Neděle 17. 12. 2023 – 3. neděle adventní
Iz 61,1-2a.10-11
Duch Páně, (duch) Hospodinův, je nade mnou, protože mě Hospodin pomazal, poslal mě zvěstovat radostnou zprávu chudým, obvázat ty, jimž puká srdce, oznámit zajatým propuštění, svobodu uvězněným, hlásat Hospodinovo milostivé léto. Radostí jásám v Hospodinu, má duše plesá v mém Bohu, neboť mě oblékl v roucho spásy, oděl mě šatem spravedlnosti jako ženicha okrášleného věncem, jako nevěstu ozdobenou šperky. Jako země rodí rostlinstvo, jako zahrada dává vzejít své setbě, tak Pán, Hospodin, dá vyrašit spravedlnosti a slávě před všemi národy.
Prorok zvěstuje evangelium Boží – evangelium naděje, svobody, milostivé léto Hospodinovo, tedy nápravu všech věcí, jejich návrat do původního stavu. Tato pasáž je ze závěrečné části knihy Izajáš, jež je nasycena radostí z návratu z babylonského zajetí po r. 539 př. n. l. Bůh se znovu ujímá svého lidu, protože je věrný. Definitivní naplnění těchto příslibů, tu definitivní radostnou (dobrou) zprávu, platnou pro všechny lidi, přináší však až Boží Syn. Prorocká slova knihy Izajáš se vztahují na aktuální situaci obrody, ale mají i svou vzdálenou perspektivu, nevyčerpávají svůj obsah v pisatelově době. Zaslíbení naplněná návratem z exilu jsou předobrazem toho, co ještě přijde, předobrazem definitivní nádhery Božího království.
Ježíš naplnil tato mesiánská přislíbení, ale ona platí i pro nás. I my jako Ježíšovi učedníci můžeme být posly naděje, radosti a pomoci I my můžeme jásat a radovat se, protože i na nás se mohou naplnit slova prorokova, pokud budeme posly milosti. Onen jásavý chvalozpěv ostatně připomíná i část Mariina chvalozpěvu Magnificat.
1 Sol 5,16-24
Stále se radujte. Bez přestání se modlete. Ve všech životních podmínkách děkujte (Bohu). Tak to Bůh pro vás chce v Kristu Ježíši. Nezhášejte (oheň) Ducha, nepodceňujte dar promlouvání z vnuknutí, ale všecko zkoumejte, a co je dobré, toho se držte. Varujte se zla, ať se objevuje pod jakoukoli tvářností. Sám Bůh pokoje kéž vás dokonale posvětí. Ať si uchováte ducha neporušeného a duši i tělo neposkvrněné pro příchod našeho Pána Ježíše Krista. Věrný je ten, který vás povolává, a on to také splní.
V závěrečné pasáži svého listu do Tesaloniky-Soluně apeluje apoštol Pavel na své adresáty, aby se radovali, vztahovali se neustále k Bohu a nepřestávali být Bohu vděční, ať se děje cokoliv. Mají si vážit darů Ducha, zkoumat realitu a držet se z ní toho dobrého, co nabízí, a zároveň odporovat zlu v jakékoliv podobě. To je realistický program pro život křesťana.
Radovat se stále neznamená být neustále veselým člověkem, ale vnímat s radostí a vděčností v srdci dobro, být pokojným a šťastným člověkem, protože si mě Bůh vyvolil. Bez přestání se modlit znamená nastavení člověka na Boha: nikoliv neustálé odříkávání nějakých modliteb, hromadění mší a jiných liturgických úkonů, nýbrž vědomé přebývání s Bohem. Když se dva lidé mají rádi, tak i když jsou od sebe vzdáleni, jsou na jedné vlně, jsou spolu. To jde i s Bohem. Realitu je třeba zkoumat nezaujatě, protože jinak hrozí, že nás budou vést naše iluze, nikoliv pravda. Pokud se takto snažíme žít a jednat, Bůh je s námi.
Jan 1,6-8.19-28
Byl člověk poslaný od Boha, jmenoval se Jan. Přišel jako svědek, aby svědčil o světle, aby všichni uvěřili skrze něho. On sám nebyl tím světlem, jen měl svědčit o tom světle.
Toto je Janovo svědectví, když k němu židé z Jeruzaléma poslali kněze a levity, aby se ho otázali: "Kdo jsi?" Vyznal to a nezapřel. Vyznal: "Já nejsem Mesiáš." Zeptali se ho: "Co tedy jsi? Eliáš?" Řekl: "Nejsem." "Jsi ten Prorok?" Odpověděl: "Ne." Řekli mu tedy: "Kdo jsi? Ať můžeme dát odpověď těm, kdo nás poslali. Co říkáš sám o sobě?" Řekl: "Já jsem hlas volajícího na poušti: 'Vyrovnejte cestu Pánu', jak řekl prorok Izaiáš." Někteří z poslů byli farizeové. Ti se ho zeptali: "Proč tedy křtíš, když nejsi ani Mesiáš, ani Eliáš, ani ten Prorok?" Jan jim řekl: "Já křtím vodou. Mezi vámi stojí ten, koho vy neznáte; ten, který má přijít po mně; jemu nejsem hoden rozvázat řemínek u opánků." To se stalo v Betánii na druhé straně Jordánu, kde Jan křtil.
Jan Křtitel by se dal charakterizovat jako člověk charakterní, svobodný a nepodléhající žádným manipulacím. Je si jist svým posláním a nepotřebuje si přisvojovat pozice někoho jiného. Jeho úkolem je volat k obrácení, křtít na znamení odpuštění hříchů, být svědkem a ukazatelem cesty k tomu, kdo přináší skutečnou záchranu z hříchu, totiž nabídku definitivního Božího království pro všechny lidi.
U synoptiků označuje Ježíš nepřímo Jana Křtitele za Eliáše. Farizejové se ptají, zda je tím Prorokem, tedy tím, kdo stojí na konci času. Jan Křtitel to znovu odmítá. Ježíš však o Janovi v tomto duchu hovoří. Farizejové ovšem rozumí úloze Eliáše jinak než Ježíš. Ježíšem začíná nová éra, definitivní mesiánský čas, což ale neznamená konec pozemského světa. Proto může být Jan Křtitel pro Ježíše Eliášem i Prorokem posledního času.
Jan Křtitel svou úlohu charakterizuje jako volání k obnově (i to byl v pojetí autora knihy Sirachovec Eliášův úkol) a opírá se o výzvu z knihy Izajáš (ta se četla v úterý tohoto týdne), aby se Boží lid připravil na příchod boha samotného, aby odstranil to, co brání jeho setkání s Bohem. Jan je ten, kdo připravuje cestu (jako Eliáš), kdo svědčí, aby lidé mohli poznat toho, v kom k nim Bůh přichází. Jan je autentický, proto je možné jeho svědectví uvěřit. To je naděje i pro nás.
