Pátek 17. 2. 2023 – 6. týden v mezidobí

Gn 11,1-9

Celá země byla jednotná v jazyku i slovech. Když (lidé) přitáhli od východu, nalezli rovinu v zemi Šinear a usadili se tam. Tu řekli jedni druhým: „Pojďme, udělejme si cihly a vypalme je v ohni!“ Cihel používali jako kamene a asfaltu jako malty. Řekli: „Pojďme, vystavme si město s velmi vysokou věží a proslavme se tím, abychom se nerozptýlili po celé zemi!“ Hospodin sestoupil, aby se podíval na město a na věž, kterou lidé stavěli. Hospodin řekl: „Všichni jsou jeden lid a mají jeden jazyk. A to je jen začátek jejich počínání! Pak jim nebude nic nemožného z toho, co se jim zamane udělat. Pojďme, sestupme a uveďme tam jejich jazyk ve zmatek, aby jeden druhému nerozuměl!“ A tak je Hospodin odtamtud rozptýlil po celé zemi a přestali stavět město. Proto mu bylo dáno jméno Babylón, poněvadž tam Hospodin zmátl jazyk celé země. Hospodin je odtamtud rozptýlil po celé zemi.

Závěrečné vyprávění tzv. pradějin, které v různých obrazech, metaforických vyprávěních a typech textů shrnují dějiny světa a člověka od počátku do jejich soudobé podoby autorova času, ukazuje, kam vede chaos založený v jednání prvních lidí v jejich touze po rovnosti Bohu. Centralizace moci je vždy symbolem snahy být jako Bůh, být Bohem, rozhodovat o životě a smrti, pravdě a lži.

Text sám má předlohu v jednom babylonském královském přípisu (opevněné město s hradbami a věží – nejspíš zikkuratem jako centrum panovnické moci, jeden jazyk jako nástroj sjednocení celé říše) a je jakýmsi výsměchem imperiálním představám tehdejšího světa, jež však do značné míry existují dodnes. Každá uchvatitelská moc sahá na jazyk a kulturu podrobeného národa (stačí se podívat, co se děje v dobytých městech a územích na Ukrajině, co se dělo za protektorátu u nás nebo i za minulého režimu), protože tak si jej nejlépe podmaní, tak zničí jeho specifičnost, jeho samostatnost.

Mk 8,34-9,1

Ježíš si zavolal lidi i své učedníky a řekl jim: „Kdo chce jít za mnou, ať zapře sám sebe, vezme svůj kříž a následuje mě! Neboť kdo by chtěl svůj život zachránit, ztratí ho, kdo však svůj život pro mě a pro evangelium ztratí, zachrání si ho. Vždyť co prospěje člověku, když získá celý svět, ale ztratí svou duši? Neboť jakou dá člověk náhradu za svou duši? Kdo by se však styděl za mě a za má slova před tímto nevěrným a hříšným pokolením, za toho se bude stydět také Syn člověka, až přijde ve slávě svého Otce se svatými anděly.“ A řekl jim: „Amen, pravím vám: Někteří z těch, kdo tady stojí, neokusí smrt, dokud neuvidí, že Boží království přišlo v celé (své) slávě.“

To, co bylo vyjádřeno pokynem Petrovi, je zde rozvedeno do výzvy pro všechny – učedníky i lidi vůbec. Jedinou cestou k přemožení hříchu a zla je cesta následování Ježíše, cesta přijetí problémů, těžkostí, ztrát, námah každodenního života, cesta darování vlastního života ve prospěch dobra. To není návod k vyhledávání utrpení, těžkostí, problémů …, nýbrž k odvaze k zápasu s negativními silami v sobě i ve světě. Světská sláva, moc a bohatství, obdiv světa, kvůli nimž člověk zaprodá sám sebe, jsou klamem a nenahraditelnou ztrátou toho nejpodstatnějšího, skutečného života, života v jednotě se sebou samým a s Bohem.