Pondělí 17. 4. 2022 – 2. týden velikonoční
Sk 4,23-31
Když byli (Petr a Jan) propuštěni, přišli k svým a pověděli jim, co všecko jim řekli velekněží a starší. Když to uslyšeli, společně zvolali k Bohu: „Pane, ty jsi stvořil nebe a zemi, moře i všechno, co je v nich. Ty jsi řekl pod vlivem Ducha Svatého ústy svého služebníka, našeho praotce Davida: 'Proč se pohané bouří, proč národy osnují marné plány? Pozdvihují se pozemští králové a vládcové se spolčují proti Pánu a proti jeho Pomazanému.' Ano, skutečně, v tomto městě se spolčili Herodes a Poncius Pilát s pohany a s izraelským lidem proti tvému svatému služebníku Ježíšovi, kterého jsi pomazal (za Mesiáše). Tak vykonali, co předem určila tvoje moc a tvé rozhodnutí. A teď pohleď, Pane, jak vyhrožují! Dej tedy svým služebníkům, aby tvoje slovo hlásali s veškerou odvahou, a ty přitom zasahuj svou mocí, aby se skrze jméno tvého svatého služebníka Ježíše dála uzdravení a znamení a divy.“ A když skončili tuto modlitbu, otřáslo se to místo, kde byli shromážděni, a všichni byli naplněni Duchem Svatým, takže s odvahou hlásali Boží slovo.
Společenství se v modlitbě spojuje k prosbě o sílu, protože ví – na příkladu Petra i Jana – že mu hrozí nepřátelství a nebezpečí ze strany židovského establishmentu. Církevní obec se modlí o sílu naplnit poslání, jež je jí dáno, totiž hlásat evangelium. Je si vědomo své odkázanosti na Boží moc, ale zároveň i svého poslání. Bůh je vyslyšel. Bůh vždy takovou modlitbu vyslyší, člověk však musí věřit a spoléhat na tuto Boží moc a zároveň se plně nasadit.
Jan 3,1-8
Mezi farizeji byl člověk, jmenoval se Nikodém, člen židovské velerady. Ten přišel (k Ježíšovi) v noci a řekl mu: „Mistře, víme, že jsi učitel, který přišel od Boha, protože nikdo nemůže konat ta znamení, která konáš ty, není-li s ním Bůh.“ Ježíš mu odpověděl: „Amen, amen, pravím ti: Jestliže se nenarodí někdo znova, nemůže spatřit Boží království.“ Nikodém mu namítl: „Jak se může člověk narodit, když je starý? Přece nemůže podruhé vejít do mateřského lůna a narodit se.“ Ježíš odpověděl: „Amen, amen, pravím ti: Jestliže se nenarodí někdo z vody a z Ducha, nemůže vejít do Božího království. Co se narodilo z těla, je tělo, co se narodilo z Ducha, je duch. Nediv se, že jsem ti řekl: Musíte se narodit znova. Vítr vane, kam chce; slyšíš, jak hučí, ale nevíš, odkud přichází a kam jde. Tak je to s každým, kdo se narodil z Ducha.“
Ježíš neoslovoval jen lidi neučené, prosté, nýbrž i ty vzdělance, jenž ti se báli – asi aby si nezadali – se k Ježíšovi připojit, dávat veřejně najevo svůj souhlas s ním. Takový byl nejspíš i Nikodém. Ježíš ho fascinoval, ale veřejně se k němu přidat si netroufal. Tak přišel v noci, aby se vyptal na to, co mu nedávalo spát. Noc je jinak velmi příhodným časem pro debaty a přemýšlení. Rozhovor je klasicky janovsky postaven na dvojím významu slov a vět, doslovném a metaforickém. Pro Boží království se člověk musí narodit znova – zde je jistě odkaz na křest. Ale může jít ještě i o hlubší symboliku. Boží království je takovou realitou, že člověk musí opustit své staré představy, přestat si dělat nárok, spoléhat na své zásluhy, schopnosti, činy a plně se mu odevzdat jako daru. To sice zní nadneseně, ale to je zaslíbeno těm, kdo mají čisté srdce, kdo jsou pokorní, kdo spoléhají na Boží spravedlnost. Pak v něm může začít žít už teď.
