Pondělí 17. 6. 2024 – 11. týden v mezidobí
1 Král 21,1-16
Nábot z Jizreelu měl vinici, která byla u paláce Achaba, krále samařského. Achab řekl Nábotovi: "Postup mi svou vinici, abych si z ní udělal zelinářskou zahradu, protože je blízko mého domu. Dám ti za ni vinici lepší, nebo chceš-li, zaplatím ti za ni stříbrem." Nábot odpověděl Achabovi: "Chraň mě Hospodin, abych ti dal dědictví po předcích!" Achab přišel do svého domu mrzutý a rozhněvaný kvůli řeči, kterou s ním mluvil Nábot z Jizreelu, když mu řekl: "Nedám ti dědictví po svých předcích."
Lehl si na lůžko, odvrátil svou tvář a nechtěl jíst. Přišla k němu jeho žena Jezabel a ptala se ho: "Proč jsi mrzutý, že nechceš ani jíst?" Odpověděl jí: "Mluvil jsem s Nábotem z Jizreelu a řekl jsem mu: ‚Postup mi svou vinici za stříbro, nebo chceš-li, dám ti za ni jinou vinici,‘ ale on řekl: ‚Nedám ti svou vinici!‘" Tu mu jeho žena Jezabel řekla: "Ty ale umíš vládnout nad Izraelem! Vstaň, najez se a buď dobré mysli! Já už ti opatřím vinici Nábota z Jizreelu!" Napsala v Achabově jménu dopis, zapečetila ho jeho pečetí a poslala dopis předním mužům a vznešeným spoluobčanům Nábotovým. V dopise napsala: "Vyhlaste půst a posaďte Nábota mezi přední lidi. Posaďte před něho i dva ničemy, a ti ať ho obžalují: ‚Proklínal jsi Boha a krále!‘ Vyveďte ho ven a ukamenujte k smrti!" Mužové města, předáci a jeho vznešení spoluobčané, provedli to, co jim Jezabel rozkázala, jak bylo napsáno v dopise, který jim poslala. Vyhlásili půst a posadili Nábota mezi přední lidi. Pak přišli dva ničemové, sedli si před něj, a ti ničemové obžalovali Nábota před lidem: "Nábot proklínal Boha a krále!" Vyvedli ho ven z města a ukamenovali ho, že zemřel. Poslali Jezabel vzkaz: "Nábot byl ukamenován, je mrtev!" Když Jezabel slyšela, že Nábot byl ukamenován a je mrtev, řekla Achabovi: "Vstaň, zaber vinici Nábota z Jizreelu, kterou ti odpíral dát za stříbro. Nábot už nežije, je mrtvý." Když Achab slyšel, že Nábot je mrtev, vstal a sestoupil do vinice Nábota z Jizreelu, aby se jí zmocnil
Takhle vypadají až dodnes mocenské zásahy. Král má zálusk na něco, co mu nepatří, tak se k tomu dobere násilím, podvodem a manipulací. Zlo sice nezůstane nepotrestáno, ale Nábotovi už nikdo život nevrátí. Je až s podivem, jak se tyto praktiky neustále opakují. Snad lze tento příběh chápat jako varování před zneužitím moci. Možná nejhorší jednání vykazují ti, kdo se beze slova podřídí zlu a jednají v jeho intencích, tedy ti starší a oni dva ničemové, uplacení za lež. Královna Jezabel se tak i díky tomuto příběhu stala symbolem zlého, podlého jednání, symbolem špatné, zvrhlé ženy.
Mt 5,38-42
Ježíš řekl svým učedníkům: „Slyšeli jste, že bylo řečeno: ‚Oko za oko a zub za zub.‘ Ale já vám říkám: Neodporujte zlému. Spíše naopak: Když tě někdo udeří na pravou tvář, nastav mu i druhou; a tomu, kdo se chce s tebou soudit a vzít tvé šaty, (tomu) nech i plášť; a když tě někdo nutí, abys ho doprovázel jednu míli, jdi s ním dvě. Tomu, kdo tě prosí, dej a od toho, kdo si chce od tebe vypůjčit, se neodvracej.“
Smyslem Ježíšových slov není, aby člověk ze sebe dělal hlupáka, aby ustupoval zlu a nechal se zotročit, aby ze sebe nechal udělat otloukánka. Smyslem Ježíšova naučení je donutit člověka přemýšlet, jak situaci změnit, a neroztáčet spirálu zla a násilí. Ježíšova slova se musejí v praxi uplatňovat s ohledem na situaci a kontext. Ne vždy je lze automaticky praktikovat. Ale jejich účinnost se ukázala v hnutí Ghándího a M. L. Kinga. Neoplácet zlo zlem je stále platným principem, i když se může zdát, že nefunguje. Funguje, ale je třeba být vytrvalý, vynalézavý a důsledný. Jde o to vzít agresorovi vítr z plachet, zaskočit ho jiným jednáním, než očekával, nesestoupit na jeho rovinu. Chce to samozřejmě hodně odvahy, sebeúcty, trpělivosti a lásky k dobru. K takovému jednání se může člověk rozhodnout jako jednotlivec, když vyhodnotí, že tato strategie může být účinná, ale nemůže k tomu nutit jiné nebo za ně v tomto ohledu rozhodovat.
„Oko za oko, zub za zub“ není návodem na pomstu, nutnou odplatu, nýbrž soudním pravidlem, které říká, že trest nesmí být větší než způsobená škoda (i náš trestní zákoník posuzuje, jaký trest si daný čin zaslouží, co je adekvátním trestem k danému provinění). Ježíš tedy klade důraz na to, že lze tuto lidskou spravedlnost překročit, a to proto, aby vzniklo větší dobro. Proto je důležité situaci správně vyhodnocovat: cílem jednání nemá být sebeuspokojení (to jsem mu to nandal, neměl si začínat), ale hledání cesty k dosažení dobra, k obrácení (změně smýšlení) protivníka.
