Sobota 17. 8. 2024 – 19. týden v mezidobí
Ez 18,1-10.13b.30-32
Hospodin mě oslovil: „Co je vám, že stále opakujete o izraelské zemi toto přísloví? ‚Otcové jedli nezralé hrozny a synům z toho trnou zuby.‘ Jako že jsem živ – praví Pán, Hospodin – nebude už nikdo v Izraeli, kdo by toto přísloví opakoval. Hle, mně náleží všichni: život otce jako život syna. Zemře ten, kdo zhřeší!
Jestliže je někdo spravedlivý, jedná podle spravedlnosti a práva, nejí maso s krví, neobrací své oči k modlám Izraelova domu, neposkvrní manželku svého bližního, nepřistoupí k ženě v době jejího krvácení, nikoho neutlačuje, vrátí dlužníkovi zástavu, nic nebere násilně, svůj chléb dává lačnému, obléká nahého, nebude lichvářsky půjčovat, nebude brát úrok, nebude podporovat nic zlého, bude-li každého soudit podle pravdy, následovat mé příkazy, bude-li zachovávat mé zákony a plnit je – ten je spravedlivý a jistě bude živ – praví Pán, Hospodin. Zplodí-li pak syna násilníka a vražedníka, který se dopouští některých z těchto věcí, ten (syn) jistě zemře! Sám bude příčinou své smrti. Proto každého z vás budu soudit podle jeho chování, izraelský dome – praví Pán, Hospodin. Přestaňte a odvraťte se od všech svých nepravostí, abyste se neobtížili vinou! Oprosťte se tedy od všech svých nevěrností, jichž jste se dopustili vůči mně, a utvořte si nové srdce a nového ducha. Proč byste chtěli zemřít, izraelský dome? Vždyť nemám zálibu ve smrti toho, který má umřít – praví Pán, Hospodin. Obraťte se, a budete žít!“
Hospodin odmítá ve vztahu k sobě kolektivní vinu, odmítá představu, že za hříchy rodičů budou pykat jejich děti. Každý nese zodpovědnost za své vlastní jednání. Ten, kdo jedná dobře, bude žít v Boží přítomnosti, kdo jedná špatně, ponese si důsledky svého jednání. Tím není popřeno, že důsledky zlého jednání jednotlivce nezasahují druhé, nýbrž jde o osobní zodpovědnost. Hospodin chce přimět Izrael, každého v něm, k obrácení, k návratu ke správnému jednání a k opuštění výmluvy na předchozí generace. On chce pro svůj lid plný život. Nikdy není pozdě, protože Bůh si přeje život pro každého. Není Bohem trestu, zatracení a smrti, nýbrž Bohem smilování, lásky a naděje. Dodržovat spravedlnost, jak je v textu ukázáno na konkrétních příkladech, není nic nemožného ani zvláštního. Jde především o dobré lidské soužití a respektování základních ustanovení úcty k Hospodinu. Svatost není výsadou jen některých, nýbrž povoláním pro každého.
Mt 19,13-15
K Ježíšovi přinášeli děti, aby na ně vložil ruce a pomodlil se. Ale učedníci jim to zakazovali. Ježíš jim řekl: „Nechte děti a nebraňte jim přijít ke mně, neboť takovým patří nebeské království.“ Vložil na ně ruce a ubíral se dál.
Ježíšovo oko je upřeno i na ty nejmenší. Na rozdíl od učedníků, kteří si Ježíše nárokují pro sebe a dětmi pohrdají pro jejich nedůležitost, má Ježíš o děti zájem a dává je za příklad. Jim patří Boží království, ony jsou vzorem pro ostatní. To muselo být pro učedníky tvrdé poučení, hořká pilulka. Ježíš dětem žehná, vyplní přání rodičů, ale pokračuje dál ve svém poslání.
Jednání učedníků nemusí být ani nám úplně cizí. Člověk si občas dělá díky svému postavení či vztahům nároky na různá práva ve vztahu k blízkým osobám (uzurpuje si je pro sebe), určitým situacím či řešením, aniž respektuje ty, o něž jde. Učedníci chtěli ve snaze chránit jej rozhodovat za něj, aniž se s ním domluvili. Pánem situace se i ve vztahu k nim ukázal Ježíš. Nikdo nemá právo bránit druhému přístupu k němu.
