Úterý 18. 1. 2022 - 2. týden v mezidobí, památka P. Marie, Matky jednoty křesťanů
1 Sam 16,1-13
Hospodin řekl Samuelovi: "Jak dlouho se budeš rmoutit pro Saula kvůli tomu, že jsem ho zavrhl, aby nebyl králem nad Izraelem? Naplň svůj roh olejem a jdi! Posílám tě k Jesseovi, Betlémanu, protože jsem si vyhlédl krále mezi jeho syny." Samuel odpověděl: "Jak mohu jít? Saul se to dozví a zabije mě." Hospodin řekl: "Vezmi s sebou tele a řekneš: `Přicházím obětovat Hospodinu.' Jessea pozveš k oběti a já ti ukážu, co máš dělat: pomažeš mi, koho ti označím." Samuel tedy vykonal, jak mu řekl Hospodin, a odebral se do Betléma. Starší města mu znepokojeni šli naproti a řekli: "Je tvůj příchod pokojný?" Odpověděl: "Pokojný. Přišel jsem obětovat Hospodinu. Posvěťte se a pojďte se mnou k oběti." Posvětil též Jessea a jeho syny a pozval je k oběti. Když přišli a spatřil Eliaba, řekl si: "Jistě, tenhle je před Hospodinem jeho pomazaný." Hospodin však řekl Samuelovi: "Nevšímej si jeho vzhledu ani jeho vysoké postavy, neboť ho vylučuji. Nedívám se totiž jako člověk: člověk soudí podle zdání, Hospodin vidí do srdce." Tu Jesse přivolal Abinadaba a předvedl ho před Samuela. On řekl: "Ani toho Hospodin nevyvolil." Jesse předvedl Šammu. I řekl: "Ani toho Hospodin nevyvolil." Jesse předvedl před Samuela sedm svých synů, ale Samuel řekl: "Mezi nimi Hospodin nevyvolil nikoho." A zeptal se: "Jsou to již všichni chlapci?" Jesse odpověděl: "Ještě je nejmladší, ten pase stáda." Samuel tedy řekl Jesseovi: "Pošli pro něho, neboť nesedneme k jídlu, dokud sem nepřijde." Poslal tedy a uvedl ho: byl plavovlasý, s krásnýma očima a milého vzhledu. Tu řekl Hospodin: "Nuže, pomaž ho; to je on." Samuel vzal roh s olejem a pomazal ho uprostřed jeho bratrů. Od toho dne i nadále působil s Davidem Hospodinův duch. Samuel vstal a odešel do Ramy.
Samuel, který pomazal Saula na krále, je jeho odmítnutím ze strany Hospodina, zarmoucen. Vždyť Saul byl Božím vyvoleným. Jenže vyvolení neznamená automatickou ochranu a zaručenou bezúhonnost. Vyvolení je především povoláním ke službě, je to pověření úkolem, proto byl i Saul, který v tomto úkolu selhal, nahrazen někým jiným, resp. jeho dynastie nepokračovala dál. Když srovnáme vyvolení Saula, který je představen jako urostlý muž, válečník, s vyvolením Davida, tak vidíme nápadný rozdíl. Místo Saula si volí Bůh nedospělého člověka, Davida, chlapce, který v očích ostatních ničím zvláštním nevyniká. Bůh má jiná kritéria než Samuel, než lidé. Ale ani pro Davida to neznamená nějaký automatismus úspěchů a pohodlného života.
Vyvolení není odměna, je to zcela nezasloužený akt Boží lásky a důvěry, je to skutečně pověření k prosazování Boží vůle, tedy lásky a milosti, v rámci pozemské reality. Vyvolení dává vyvoleným zvláštní důstojnost, avšak ne nárok na vyvyšování se nad ostatními. Je to povolání k ochotnému naslouchání, hledání a realizaci Božích záměrů v tomto světě. Jako křesťané jsme všichni vyvolení, tedy pověření tímto úkolem.
Mk 2,23-28
Jednou v sobotu procházel (Ježíš) obilím. Jeho učedníci začali cestou trhat klasy. Farizeové mu řekli: "Hle, proč dělají, co se v sobotu nesmí?" Odpověděl jim: "Nikdy jste nečetli, co udělal David, když byl v nouzi a měl hlad on i jeho družina? Jak vešel do Božího domu - bylo to za velekněze Abiatara - a jedl posvátné chleby, které smějí jíst jenom kněží, a dal i své družině?" A řekl jim: "Sobota je pro člověka, a ne člověk pro sobotu. Proto je Syn člověka pánem i nad sobotou!"
Putování s Ježíšem nebylo zrovna procházkou růžovým sadem. Učedníci a nepochybně i Ježíš sám trpěli hladem, takže vydrolovali klasy. Když si to člověk představí, jak museli být hladoví – jíst zrní není nic moc. A farizejové, soustředění na dodržování předpisů (a ty o sobotním klidu byly v obzvláštní úctě), je kritizují. Tak trochu absurdní, necitlivé, nesolidární. Místo pomoci odsudek! Ježíš argumentuje z Písma, aby dokázal, že v čas nouze má lidský život přednost před předpisy, jakkoliv ty se vztahují k tomu nejposvátnějšímu, totiž k úctě k Bohu. Svým výrokem „Sobota je pro člověka, a ne člověk pro sobotu“ poukazuje na falešné pojetí soboty a úcty k Bohu. Sobota má být dnem radosti z Boha, dnem odpočinku, nabráním sil, obnovením života, proto je nesmyslné ji stavět do protikladu se situací, kdy člověk potřebuje to nejzákladnější, aby mohl žít – najíst se.
Předpisy jsou důležité a je na místě je dodržovat. Ale člověk musí poznávat jejich smysl. A má právo rozhodnout se k jejich formálnímu nedodržení, aby naplnil jejich smysl. Je to zodpovědností člověka, aby vyhodnotil, zda v dané situaci je možné předpis či zákon formálně překročit, aby zůstal zachován jeho smysl. Tupé respektování nařízení dělá z lidí manipulovatelné ovce.
