Čtvrtek 18. 1. 2024 – 2. týden v mezidobí, památka P. Marie, Matky jednoty křesťanů
1 Sam 18,6-9; 19,1-7
Když vojsko přitáhlo a David se vracel po zabití Filišťana, ze všech izraelských měst vycházely králi Saulovi na uvítanou ženy se zpěvem a tanci, s bubínky, jásotem a cimbály. A ženy při tanci prozpěvovaly: "Saul pobil své tisíce, a David své desetitisíce."
Saul se velmi rozhněval a bral tu věc ve zlém; řekl: "Davidovi dali desetitisíce, a mně dali tisíce! Schází mu už jen království!" A od toho dne se Saul stále díval na Davida nevraživě. Saul mluvil svému synu Jonatanovi a svým dvořanům o tom, že je třeba Davida zabít. Protože však Saulův syn Jonatan Davida velmi miloval, sdělil mu to slovy: "Můj otec Saul usiluje tě zabít; prosím tě, měj se proto zítřejšího rána na pozoru! Jdi se schovat a zůstávej v úkrytu. Já pak vyjdu a budu stát vedle svého otce na poli, kde budeš, a budu o tobě mluvit svému otci. Uvidím, co je, a oznámím ti to." Jonatan tedy mluvil svému otci Saulovi o Davidovi dobře a řekl mu: "Nechť se král neprohřeší proti svému služebníku Davidovi! On se přece proti tobě neprovinil, ano, jeho činnost je ti velmi užitečná. Vydal svůj život v nebezpečí, zabil Filišťana a Hospodin dopomohl skrze něho celému Izraeli k velkému vítězství. Sám jsi to viděl a měl jsi z toho radost. Proč by ses tedy proti nevinné krvi prohřešoval tím, že pro nic za nic chceš dát Davida zabít?" Saul si dal od Jonatana říci a přísahal: "Jako že je živ Hospodin, nebude zabit!" Potom Jonatan zavolal Davida, oznámil mu všechny ty věci a uvedl Davida k Saulovi. Stál tedy v jeho službě jako dříve.
Vítězství nad Goliášem ovšem Davidovi přineslo nepřátelství Saulovo, protože najednou začal být populárnější než Saul. Žárlivost na úspěch druhého, závist, je těžkou emocí, která může člověka zavést ke zlým činům, jestliže se jí hned v zárodku nepostaví. Saul jí bohužel podléhal. Žárlivost i závist jsou emoce, které v nějakém stupni prožije každý v pocitu nespravedlnosti osudu či lidí, patří k našemu stínu, ale je třeba si ji přiznat a bojovat s ní. Pěstovat v sobě přejícnost a velkorysost. Člověk je pak mnohem a mnohem šťastnější a spokojenější a nakonec se mu dostane i podílu na úspěchu či uznání druhých. Ale hlavně má pokoj v duši.
Na scéně se objevuje Saulův syn Jonatan, který se stal Davidovým přítelem a který se jej snaží ochránit před otcovým hněvem. Dokonce se mu podaří otce přesvědčit a David zůstane dál u dvora, i když to má jen dočasný efekt. Jonatan však Davida nikdy nezradí.
Přátelství je jedním z nejdůležitějších vztahů v životě člověka. Přátel nelze mít nekonečně mnoho, protože přátelství vyžaduje nasazení, čas, zájem o druhého a ochotu riskovat v případě, že to situace vyžaduje. Za přátelství musí být člověk velmi vděčný, protože na ně není nárok i protože je velikým bohatstvím, pokladem. Ten je také potřeba chránit a opatrovat. Přátelství naplňuje život smyslem, nadějí, radostí.
Mk 3,7-12
Ježíš se uchýlil se svými učedníky k moři a velké množství lidu z Galileje šlo za ním. Také z Judska, z Jeruzaléma, z Idumeje, ze Zajordání, i z okolí Tyru a Sidónu přišlo k němu mnoho lidí, protože slyšeli, co všechno koná. Tu řekl svým učedníkům, že mají mít pro něho připravenou loďku, aby se na něho (lidé) netlačili. Mnoho jich totiž uzdravil, takže se neduživí hrnuli k němu, aby se ho mohli dotknout. Kdykoli ho viděli nečistí duchové, padali před ním na zem a křičeli: "Ty jsi Syn Boží!" On jim však přísně zakazoval, aby ho neprozrazovali.
Ježíš vyvolává svým učením i svou činností senzaci. Navzdory Ježíšovým kontroverzím s farizeji a zákoníky, kteří se ho snaží všelijak dehonestovat, se lidé za ním hrnou. Už dotyk jeho šatu, jeho osoby považují lidé za uzdravující. Vše nečisté se od něho klidí, protože ví, kdo je. Ale Ježíš nechce svědectví od nečistých duchů, nepaktuje se se zlem. Je smutné, že se za Ježíšem lidé hrnuli, protože jim mohl darovat zdraví, protože měl moc nad nečistými duchy, protože mluvil o Bohu jinak než doboví profesionálové, ale opustili ho, když šlo do tuhého.
Dotýkat se Ježíše je uzdravující. I dnes. Nikoliv ovšem s představou, že dotyk s ním lze používat jako zaklínadlo, dosáhnout jím splnění vlastních přání. Dotýkat se Ježíše je možné různým způsobem – jedním z nich je eucharistie, kde by si člověk měl uvědomit, koho se svýma rukama dotýká. Jiným způsobem je modlitba, intimní spojení s ním – i tady je na místě si ten dotyk uvědomovat. Ještě jiným způsobem je dotýkat se Ježíše v druhých lidech, neboť Ježíš se ztotožňoval s lidmi v krajní nouzi, s lidmi na okraji, s lidmi, které druzí opustili, s potřebnými a hladovějícími po pozornosti. Ježíš nám dovoluje se jej dotýkat, dokonce si to přeje, protože se chce dotýkat i on nás.
Tímto dnem začíná týden modliteb za jednotu i sjednocení křesťanů. To je dnes velmi aktuální a prakticky jsme tomu blíže než teoreticky. Tak snad k té jednotě opravdu dojdeme i na té oficiální úrovni. Spíš je třeba se společně zamýšlet nad tím, jak dnešnímu světu hlásat evangelium, jak ho autenticky žít než neustále rozebírat teologické spory.
