Středa 18. 10. 2023 – svátek sv. Lukáše, evangelisty, 28. týden v mezidobí

2 Tim 4,9-17b

Chvátej, abys ke mně brzo přijel, protože Démas mě opustil – zamiloval si tento svět – a odešel do Soluně. Krescens odcestoval do Galácie a Titus do Dalmácie, jediný Lukáš je tu se mnou.

Vezmi s sebou také Marka, velmi dobře by mi mohl posloužit. Tychika jsem poslal do Efesu. Až půjdeš, vezmi s sebou můj plášť, který zůstal v Troadě u Karpa, také knihy a hlavně pergameny. Kovář Alexandr mi způsobil mnoho zlého. Pán mu odplatí podle jeho skutků. I ty se měj před ním na pozoru, protože se postavil našemu kázání naprosto nepřátelsky. Při mé první obhajobě nikdo se mě nezastal, všichni mě opustili. Kéž je jim to odpuštěno! Avšak Pán stál při mně a dal mi sílu, abych plně hlásal evangelium a aby ho slyšeli lidé ze všech národů.

Závěrečná pasáž 2 Tim se čte na svátek sv. Lukáše proto, že je v něm zmiňován Lukáš. Ten je zmiňován i v Listu Filomenovi a také v Listu Kolosanům, kde je připojena charakteristika „milovaný lékař“. Zda je osobou totožnou s autorem evangelia a Sk, je otázkou. Pozdravovací pasáže ze závěru listů jsou pro nás důležité, protože se z nich leckdy dozvídáme něco o složení obce a Pavlových spolupracovníků či z tradic jeho žáků. 2 Tim je s velkou pravděpodobností dílem některého z Pavlových pokračovatelů z konce 1. stol. Ze závěru listu vyplývá, ať už je to historická skutečnost nebo její paralela, že poměry v prvotních obcích nebyly tak idylické, jak si je často malujeme, a že už i v prvních generacích byly střety, odpady, konflikty, nejednotnost.

Autor listu reflektuje Pavlovo nasazení pro evangelium. Zajímavá je i poznámka o knihách a pergamenech, která dokládá, že taková praxe (vlastnit písemnosti a brát je s sebou na cesty) existovala. Bohužel nevíme, na jaké knihy se poznámka vztahuje. Možná šlo o nějaké biblické texty, excerpta nebo poznámky. Součástí závěrů autentických Pavlových listů bývají konkrétní vzkazy a pozdravy, proto jsou nejspíš i zde k vytvoření dojmu autenticity.

Lk 10,1-9

Pán ustanovil ještě jiných dvaasedmdesát učedníků, poslal je před sebou po dvou do všech měst a míst, kam chtěl sám přijít, a řekl jim: „Žeň je sice hojná, ale dělníků málo. Proste proto Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň. Jděte! Posílám vás jako ovce mezi vlky. Nenoste měšec, ani mošnu, ani opánky. S nikým se cestou nepozdravujte. Když někde vejdete do domu, napřed řekněte: ‘Pokoj tomuto domu!’ Bude-li tam člověk hodný pokoje, spočine na něm váš pokoj, jinak se vrátí k vám. V tom domě zůstaňte a jezte a pijte, co vám dají, protože dělník má právo na svou mzdu. Nepřecházejte z domu do domu! Když přijdete do některého města a přijmou vás tam, jezte, co vám předloží, uzdravujte tamější nemocné a říkejte jim: ‘Přiblížilo se k vám Boží království!’“

Pouze Lukášovo evangelium referuje o tom, že na Ježíšově charismatu a poslání získalo účast i dalších 72 učedníků (to připomíná i legendu o vzniku Septuaginty /LXX/, řeckého překladu SZ, jenž byl svěřen 72 židovským učencům). Počet je symbolický (6x12). Důležité je však také sdělení, že i jiní učedníci, kteří chodili s Ježíšem a nepatřili k jeho nejužšímu grémiu (Dvanácti), byli vybaveni stejnou mocí a povoláni ke stejnému poslání. Toto rozšířené společenství učedníků tak odkazuje na povolání každého Ježíšova učedníka, následovníka, k hlásání evangelia, k šíření dobra a pokoje. Hlásání blízkosti Božího království je právě dnes ve zhoršující se situaci světa důležitým momentem šíření naděje. To hlásání se ovšem nesmí dít jen slovy, nýbrž především skutky, jak jsou k tomu učedníci také vybaveni. Tedy i my.