Pondělí 18. 12. 2023 – 3. týden adventní

Jer 23,5-8

Hle, blíží se dni – praví Hospodin – kdy vzbudím Davidovi zákonitý výhonek, krále, který bude panovat moudře a konat právo a spravedlnost na zemi. Za jeho dnů dojde Juda spásy a Izrael bude bydlet v bezpečí. To je jméno, kterým ho budou nazývat: "Hospodin je naše spravedlnost." Proto hle, blíží se dni – praví Hospodin – kdy se nebude již říkat: "Živ je Hospodin, který vyvedl Izraelovy syny z egyptské země," ale "Živ je Hospodin, který vyvedl a přivedl plémě Izraelova domu ze severní země a ze všech zemí, kam jsem je vyhnal, aby zase bydleli ve své zemi."

Prorok Jeremiáš ubezpečuje své adresáty, že Hospodin je věrný, že je nenechá napospas vyhnanství a bezpráví. Hospodin je stále živý a nově jednající, takže jeho aktuální činy překonají ty minulé: vyvedení z Egypta bude překonáno vyvedením z babylonského exilu. Bůh neopouští svůj lid, i když ten je nevěrný. To neznamená, že se nevěrnému lidu nemůže vést špatně, tak jak si to zavinil, ale Bůh ho v tom nakonec nenechá. Snad je v tom naděje i pro nás jako církev.

Bůh je věrný a vždy se ujme svého lidu, což ovšem neznamená, že věci se dějí podle lidských představ. Severní kmeny se zpět nikdy nevrátily, ale jižní (Juda) ano, protože víra v Hospodina u nich zůstala přes všechny útrapy a pohanský vliv pevná a živá.

Prorok sám byl povolán k velmi nesnadnému úkolu, který mu přinášel mnoho těžkostí, útrap a nakonec i smrt. Jeho hlavním úkolem bylo varovat Judsko před nevěrou a nedůvěrou vůči Hospodinu. Tento výrok přináší zaslíbení, aby Jeremiášovi adresáti (především obyvatelé Jeruzaléma) se utvrdili v důvěře v Hospodina, a to v situaci ohrožení expanzí Babylónu. Není snadné důvěřovat Hospodinu, protože na jeho přísliby se nedá sáhnout, nepropadat panice, nechtít si prosadit svou chytrost, nýbrž konat, co je nutné, a přitom se plně spoléhat na to, že Bůh je dobrý a má vše ve své ruce.

Mt 1,18-24

S narozením Ježíše Krista to bylo takto: Jeho matka Maria byla zasnoubena s Josefem. Ale dříve než začali spolu žít, ukázalo se, že počala z Ducha svatého. Protože její muž Josef byl spravedlivý a nechtěl ji vydat pohaně, rozhodl se tajně se s ní rozejít. Když už to chtěl udělat, zjevil se mu ve snu anděl Páně a řekl: „Josefe, synu Davidův, neboj se k sobě vzít svou manželku Marii. Vždyť dítě, které počala, je z Ducha svatého. Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš; on totiž spasí svůj lid od hříchů.“ To všecko se stalo, aby se naplnilo, co řekl Pán ústy proroků: ‚Hle, panna počne a porodí syna a dají mu jméno Emanuel,‘ to znamená ‚Bůh s námi‘.“ Když se Josef probudil ze spánku, udělal, jak mu anděl Páně přikázal: vzal svou ženu k sobě.

Josef to neměl lehké, protože dobové zvyklosti vyžadovaly zcela jiné jednání, než jak se nakonec – v síle Božího vnuknutí – rozhodl. Tak se stalo něco, co nikdo tímto způsobem nečekal – Bůh se stal člověkem, vstoupil do lidského světa. Ani Josef neměl pro své rozhodnutí nezvratné důkazy, ale měl odvahu udělat krok do tmy, uvěřit tomu, co přesahovalo jeho chápání i zkušenost. Vzdal se svých představ, svých plánů na budoucnost a otevřel se něčemu zcela novému. To se někdy čeká i od nás, občas se dostaneme do situace, která kříží naše plány, které nerozumíme, ale když ji dokážeme přijmout, mohou se dít věci nečekané. Neznamená to vzdát se rozumu, ale touhy mít svůj život stoprocentně ve vlastních rukou.

Cílem evangelistova sdělení není ani tak velikost Josefovy víry a věrnosti jako velikost dítěte, které se má narodit. Evangelista přitom odkazuje na zaslíbení proroka Izajáše, tedy na židovský kontext – dítě, které Maria Božím zásahem počala, je naplněném dávného příslibu, který dokonce překračuje tím, že jde o dítě naplněné Duchem svatým s univerzálním posláním, vyjádřeným symbolickým jménem Emanuel (Immanuel) – Bůh s námi. V Ježíšově osobě se světu zjevuje Boží tvář, neviditelný a neuchopitelný, vše přesahující Bůh se dá poznat v osobě svého Syna, jenž se stal člověkem.

Boží cesty jsou a zůstanou zvláštní, nepodléhají lidským měřítkům. To nás může znepokojovat nebo se z toho můžeme radovat a otevřít se dobrodružství života s Bohem.