Neděle 18. 4. 2021 – 3. neděle velikonoční
Sk 3,13-15.17-19
Petr promluvil k lidu: „Bůh Abrahámův, Izákův a Jakubův, Bůh našich praotců oslavil svého služebníka Ježíše, kterého jste vy sice vydali a kterého jste se zřekli před Pilátem, ačkoliv on rozhodl, že ho propustí. Vy jste se zřekli Svatého a Spravedlivého, a vyprosili jste si milost pro vraha. Původce života jste dali zabít, ale Bůh ho vzkřísil z mrtvých, a my jsme toho svědky. Já ovšem vím, bratři, že jste to udělali z nevědomosti, a stejně tak i vaši přední muži. Bůh (to však dopustil), aby se tak splnilo, co předem oznámil ústy všech proroků, že jeho Pomazaný musí trpět. Obraťte se tedy a dejte se na pokání, aby vaše hříchy byly zahlazeny.
Petr shrnuje podstatu Božího jednání ve vztahu k Ježíšovi. A staví je do protikladu s jednáním lidí. Jasně pojmenovává jejich vinu, ale zároveň ukazuje, jak se z této situace dostat. Bůh se ve svém Synu vzdal do rukou lidí, nezabránil jim v hříchu, a přesto zvítězil a proměnil vládu smrti v nový život.
1 Jan 2,1-5a
Moje milé děti! Toto vám píšu, abyste nehřešili. Zhřeší-li však někdo, máme přímluvce u Otce: Ježíše Krista spravedlivého. On je smírnou obětí za naše hříchy, a nejen za naše, ale i za (hříchy) celého světa. Podle toho víme, že jsme ho poznali, když zachováváme jeho přikázání. Kdo tvrdí: „Znám ho“, ale jeho přikázání nezachovává, je lhář a není v něm pravda. Kdo však jeho slovo zachovává, v tom je Boží láska opravdu přivedena k dokonalosti.
První list Janův zdůrazňuje Ježíšovu zprostředkující roli, jež je založena v jeho oběti – Ježíš se obětoval ve prospěch lidí, vstoupil svou smrtí do hloubky lidského hříchu, a proto může být tím, kdo z něho člověka dokáže vyvést do společenství s Otcem. Poznat Ježíše znamená vstoupit do plnosti jeho lásky, existenciálně se s ním ztotožnit. Pokud to ovšem není patrné ze života člověka, pak Ježíše ve skutečnosti nepoznal. Poznání tu znamená mnohem víc než intelektuální znalost, a to ztotožnění s jeho láskou, s jeho vydaností ve prospěch druhých.
Lk 24,35-48
Dva učedníci vypravovali, co se jim přihodilo na cestě a jak Ježíše poznali při lámání chleba. Když o tom mluvili, stál on sám uprostřed nich a řekl jim: „Pokoj vám!“ Zděsili se a ve strachu se domnívali, že vidí ducha. Řekl jim: „Proč jste rozrušeni a proč vám v mysli vyvstávají pochybnosti? Podívejte se na mé ruce a na mé nohy: vždyť jsem to já sám! Dotkněte se mě a přesvědčte se: duch přece nemá maso a kosti, jak to vidíte na mně.“ A po těch slovech jim ukázal ruce a nohy. Pro samou radost však tomu pořád ještě nemohli věřit a (jen) se divili. Proto se jich zeptal: „Máte tady něco k jídlu?“ Podali mu kus pečené ryby. Vzal si a před nimi pojedl. Dále jim řekl: „To je smysl mých slov, která jsem k vám mluvil, když jsem ještě byl s vámi: že se musí naplnit všechno, co je o mně psáno v Mojžíšově Zákoně, v Prorocích i v Žalmech.“ Tehdy jim otevřel mysl, aby rozuměli Písmu. Řekl jim: „Tak je psáno: Kristus bude trpět a třetího dne vstane z mrtvých a v jeho jménu bude hlásáno pokání, aby všem národům, počínajíc od Jeruzaléma, byly odpuštěny hříchy. Vy jste toho svědky.“
Čtení je opakováním perikopy z 8. dubna, tedy ze čtvrtka velikonočního týdne:
Když jde lidem o Boží věc, je Ježíš přítomen. Učedníci zakusili Ježíšovu přítomnost v Jeruzalémě i na cestě do Emauz, a přesto jsou při dalším setkání vyděšeni. Téměř se tomu nechce věřit. Z toho je možné odvodit, že setkání s Ježíšem je vždy nové a překvapující, že to není rutinní záležitost. Ježíš překvapuje a není snadné setkání s ním vždy správně interpretovat, poznat ho. Znovu se tu objevuje odkaz na Písma a jejich správnou interpretaci. Ježíš učedníkům otevírá mysl – tedy porozumět Písmu znamená něco hlubšího než jen ho číst a fundamentalisticky v zajetém duchu a vykládat ve starých schématech. Porozumět Písmu, porozumět tomu, co Bůh skrze Písmo a dění sděluje, není vůbec jednoduché a přímočaré, nýbrž je třeba si nechat otevřít mysl od Pána. K tomu je užitečné se obrátit k Bohu s prosbou o dar Ducha pro správné porozumění. Je třeba otevřít svou mysl a srdce Božímu působení, přijmout svou vlastní omezenost, omezenost vlastního úsudku, poznání i zkušenosti, aby člověk mohl porozumět a mohl se stát svědkem Boží velikosti a lásky. Je důležité číst Písmo s pokorou a úctou, naslouchat jeho sdělením s otevřeným srdcem a intelektuální poctivostí, s rozumem a znalostmi.
Nový dodatek:
Když jsme za mladých let studovali Písmo, tak jsme o tuto perikopu vedli vášnivou debatu, jak Ježíš jedl tu rybu. Kam se v jeho proměněném těle poděla? Logická, ale nesprávně položená otázka. Cílem autorova sdělení však není likvidovat zákony přirozenosti, ale zdůraznit, že Ježíš je živý, není to nehmatatelný duch, vstal i s tělem, proto jej bylo možné poznat. Autor nebyl sám svědkem ničeho z toho, ale snažil se svým adresátům obrazně sdělit, že Ježíšovo zmrtvýchvstání je skutečné. Celý důraz však leží v závěrečné pasáži, totiž v povolání učedníků ke svědectví, a to o univerzálním Božím plánu spásy. Ten se naplnil jako otevřenost pro všechny v Ježíšovi, ale jeho realizace je svěřena spolupůsobení člověka. Řecké slovo pro svědka je martys (od martyreo – svědčit), tedy svědectví je závažná věc a vyžaduje nasazení celého člověka.
Lukášovo evangelium také přináší svědectví, že na konci 1. století již existoval trojčlenný biblický kánon: Pentateuch (Mojžíš), Proroci a spisy (zde zastoupené Žalmy).
