Neděle 18. 6. 2023 – 11. neděle v mezidobí
Ex 19,2-6a
Když přišli synové Izraele na sinajskou poušť, utábořili se na poušti. Izrael se tam utábořil před horou. Mojžíš vystoupil k Bohu a Hospodin na něj zavolal s hory a pravil mu: "Tak řekneš Jakubovu domu a oznámíš synům Izraele: Sami jste viděli, co jsem udělal Egypťanům, jak jsem vás nesl na orlích křídlech a dovedl vás k sobě. Nuže, budete-li mě skutečně poslouchat a mou smlouvu zachovávat, budete mým vlastnictvím mezi všemi národy, neboť mně patří celá země. Budete mi královstvím kněží a svatým lidem."
Mojžíš má tlumočit lidu základní zprávu o jeho vyvolení. Hospodin povolává lid, který vyvedl z otroctví, aby byl královským kněžstvem a svatým lidem, tedy aby měl podíl na Boží svatosti a byl služebníkem Boží milosti, Boží lásky (královstvím kněží, královským kněžstvem). Celému lidu náleží kněžská funkce. Podmínkou k naplňování této důstojnosti je věrnost Hospodinu, jež se projevuje v respektu k jeho ustanovením. Hospodinu náleží celá země, a přesto si volí za svůj lid, který povolává ke kněžské službě v celém stvoření, malý a bezvýznamný Izrael. Ten lid, jemuž on sám daroval svobodu, jejž povolal ke svobodě tím, že jej osvobodil od závislosti na Egyptu.
Řím 5,6-11
Bratři! Kristus v ten čas, když jsme ještě byli slabí, zemřel za bezbožníky. Vždyť sotva kdo položí život za spravedlivého – možná, že se někdo umřít odhodlá za toho, kdo je mu milý. Ale Bůh dokazuje svou lásku k nám tím, že Kristus umřel za nás, když jsme byli ještě hříšníky. Tím spíše tedy budeme zachráněni skrze něho od (Božího) hněvu teď, když jsme ospravedlněni jeho krví. Neboť jestliže jsme byli s Bohem usmířeni smrtí jeho Syna v době, kdy jsme s ním byli ještě znepřáteleni, tím spíše – po usmíření – budeme zachráněni jeho životem. Ba ještě více! Smíme se i chlubit Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista, protože skrze něho se nám nyní dostalo usmíření.
Pavel nazírá vykoupení od konce. Bůh jednal zcela nečekaně ve svém Synu, když skrze jeho smrt a vzkříšení nabídl člověku novou perspektivu. Ježíšova smrt má univerzální výkupnou platnost, je nabízena jako bezpodmínečný dar člověku. Člověk může z tohoto daru žít ve sjednocení s Boží vůlí, s Božím záměrem pro stvoření a naplňovat tak své základní poslání být Božím obrazem, a to obrazem očištěným, obnoveným, zbaveným zapojení do linie hříchu.
Mt 9,36 - 10,8
Když Ježíš viděl zástupy, bylo mu jich líto, protože byli vysílení a skleslí jako ovce bez pastýře. Tu řekl svým učedníkům: "Žeň je sice hojná, ale dělníků málo. Proste proto Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň!" (Potom) si zavolal dvanáct učedníků a dal jim moc nad nečistými duchy, aby je vyháněli a uzdravovali každou nemoc a každou chorobu. Jména těch dvanácti apoštolů jsou tato: první Šimon, zvaný Petr, a jeho bratr Ondřej, Jakub, (syn) Zebedeův, a jeho bratr Jan, Filip a Bartoloměj, Tomáš a celník Matouš, Jakub, (syn) Alfeův, a Tadeáš, Šimon Kananejský a Jidáš Iškariotský, který ho pak zradil. Těchto dvanáct Ježíš poslal a přikázal jim: "Mezi pohany nechoďte a do žádného samařského města nevcházejte. Raději jděte k ztraceným ovcím z domu izraelského. Jděte a hlásejte: ‚Přiblížilo se nebeské království.‘ Uzdravujte nemocné, probouzejte k životu mrtvé, očišťujte malomocné, vyhánějte zlé duchy. Zadarmo jste dostali, zadarmo dávejte."
Ani Ježíš není s to obsáhnout všechny potřeby světa, proto dává podíl na svém charismatu svým učedníkům. Ty si jmenovitě volí v symbolickém počtu dvanácti (mají být reprezentanty nového Izraele, tedy nového vyvoleného lidu Božího). Jejich základním úkolem je hlásat Boží blízkost, blízkost definitivní Boží vlády. To, čeho chtěli dosáhnout radikálové násilím, obnovu Boží vlády v Izraeli, nabízí Ježíš prostřednictvím svých učedníků jako uzdravující sílu. Boží království je darem a projevuje se obnovou života. Všude tam, kde je podporována plnost života, je přítomen Bůh.
