Pondělí 18. 7. 2022 – 16. týden v mezidobí

Mich 6,1-4.6-8

Slyšte, co mluví Hospodin! „Vstaň, horám předlož svůj spor, pahorky ať slyší tvůj hlas!“ Slyšte, hory, Hospodinovu při, popřejte sluchu, základy země, soudí se Hospodin se svým národem, s Izraelem vede svůj spor. „Lide můj, co jsem ti učinil, v čem jsem tě unavil, odpověz mi! Vždyť jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví jsem tě vykoupil, poslal jsem před tebou Mojžíše, Áróna a Mirjam.“ „Co mám přinést Hospodinu, s čím se mám sklonit před vznešeným Bohem? Mám mu přinést zápalné oběti, jednoroční býčky? Má Hospodin zálibu v tisících beranů, v desetitisících potoků oleje? Mám mu dát za svůj zločin svého prvorozence, plod svého života za hřích své duše?“ Člověče, řeklo se ti, co je dobré, co od tebe Hospodin žádá: co jiného než jednat spravedlivě, milovat milosrdenství a pokorně kráčet se svým Bohem.

Prorok Micheáš napomíná lid, který se zpronevěřuje svému vyvolení. Vina nespočívá v tom, že by lid nectil formálně Hospodina, ale v tom, že formální zbožnost, uctívání Hospodina nekoresponduje se životem, který lidé vedou. Hospodin nepotřebuje velkolepé oběti, mnohem cennější je pro něj poctivý život jeho vyznavačů. Velkolepá liturgie a nádherné církevní stavby mohou uspokojovat člověka v jeho sebestřednosti, ale nejsou-li neseny dobrým životem, láskou, přátelstvím, solidaritou, ohleduplností …, neznamenají z hlediska pravé úcty k Bohu nic.

Mt 12,38-42

Někteří z učitelů Zákona a farizeů řekli Ježíšovi: „Mistře, chceme od tebe vidět znamení.“ (Ježíš) jim odpověděl: „Pokolení zlé a nevěrné hledá znamení, ale jiné znamení mu dáno nebude než znamení proroka Jonáše. Jako byl Jonáš v břiše velké ryby tři dni a tři noci, tak bude Syn člověka v nitru země tři dni a tři noci. Ninivští mužové povstanou na soudu proti tomuto pokolení a odsoudí ho, protože se na základě Jonášova kázání obrátili, a zde je přece (někdo) víc než Jonáš! Královna jihu povstane na soudu proti tomuto pokolení a odsoudí ho, protože přišla až z daleké země, aby slyšela Šalomounovu moudrost, a zde je přece (někdo) víc než Šalomoun!“

Zákoníkům a farizejům nestačí, co Ježíš koná a říká, a domáhají se ještě něčeho dalšího, co by jim vzalo dech na tolik, že by možná uvěřili v Ježíšovo poslání. Tento jejich nárok Ježíš odmítá, protože dobře ví, že i kdyby jim snesl modré z nebe, stejně budou hledat, jak to zpochybnit. Své současníky srovnává s postavami z Písma a konstatuje, že jsou mnohem horší, protože jím pohrdají a nechtějí se dát přesvědčit tím, co vidí a slyší. Ve skutečnosti uvěřit nechtějí, a proto hledají všelijaké výmluvy a vytáčky.

Víra je krokem do nezajištěnosti, protože její jistoty jsou zcela jiného charakteru.