Úterý 18. 7. 2023 – 15. týden v mezidobí
Ex 2,1-15a
Jeden muž z kmene Levi si vzal ženu z téhož kmene. Žena počala a porodila syna. Když viděla, jak je hezký, skrývala ho po tři měsíce. Poněvadž ho už dál tajit nemohla, obstarala pro něj papyrusový košík, vymazala asfaltem a smolou, uložila do něho dítě a položila do rákosí na břehu Nilu. Jeho sestra se postavila opodál, aby se dověděla, co se s ním stane. Faraónova dcera sestoupila, aby se vykoupala v Nilu, zatímco se její služebnice procházely podél Nilu. Když uviděla v rákosí košík, poslala svou služku, aby ho vzala. Otevřela ho a uviděla dítě, a hle chlapeček pláče. Bylo jí ho líto a řekla: „To je nějaké hebrejské dítě!“ Jeho sestra řekla faraónově dceři: „Mám jít a zavolat ti kojnou z hebrejských žen, aby dítě pro tebe kojila?“ Faraónova dcera odpověděla: „Jdi!“ Děvče šlo a zavolalo matku dítěte. Faraónova dcera jí řekla: „Vezmi toto dítě a koj ho pro mě a já ti za to zaplatím.“ Žena dítě vzala a kojila ho. Když chlapec dorostl, přivedla ho k faraónově dceři; ta ho přijala za syna a dala mu jméno Mojžíš. Řekla totiž: „Vytáhla jsem ho z vody.“ V té době, když Mojžíš dospěl, vyšel ke svým krajanům; byl svědkem jejich robotování a viděl, jak Egypťan bil Hebrejce, jednoho z jeho krajanů. Obrátil se na všechny strany, a když ho nikdo neviděl, Egypťana zabil a zahrabal do písku. Druhého dne vyšel, a hle – dva hebrejští muži se spolu rvali. „Proč biješ svého druha?“ zeptal se útočníka. Ale ten mu odpověděl: „Kdopak tě ustanovil za našeho náčelníka a soudce? Chceš mě zabít, jako jsi zabil Egypťana?“ Mojžíš dostal strach a řekl si: „Přece se ta věc rozhlásila!“ Farao se o této záležitosti doslechl a usiloval Mojžíše zabít, ale Mojžíš před faraónem utekl a zdržoval se v zemi Midjan.
Legendární příběh Mojžíšovy záchrany. Když faraon viděl, že hebrejské porodní báby neposlechly jeho nařízení likvidovat chlapce při narození (ženy se jako podřízené muži hodily k plození dětí a práci, proto bylo užitečné je nechat naživu), rozhodl to dělat prostřednictvím svých lidí. Mojžíš měl ale štěstí, protože měl chytrou matku i sestru. A tak se dostal na faraonův dvůr, kde se mu dostalo vychování. Jeho jméno se sice lidovou etymologií vykládá jako vytažený z vody, ale ve skutečnosti má egyptské jméno bez teoforického prvku, tj. části jména, která odkazuje na určité božstvo. Kmen m-s znamená syn: např. jméno faraona Ramese znamená Syn boha Ra, podobně i Tutmose (Syn boha Thota). Mose (Mojžíš po česku) se tedy jmenuje Syn. Mojžíš začal plnit poslání, k němuž byl určen, aniž si toho byl vědom, totiž vysvobodit Hebrejce (Izraelity) z otroctví, když se zastal svého soukmenovce. Ale protože ještě svému poslání dobře nerozuměl, neuměl s ním zacházet, a tak se rozhodl uprchnout před hrozícím nebezpečím.
Mt 11,20-24
Ježíš začal vytýkat městům, ve kterých se stalo nejvíc jeho zázraků, že se neobrátila: „Běda tobě, Chorazine, běda tobě, Betsaido! Kdyby se staly v Tyru a Sidónu takové zázraky jako u vás, už dávno by dělali pokání v žínici a v popelu. Ale to vám říkám: Tyru a Sidónu bude v soudný den lehčeji než vám. A ty, Kafarnaum, budeš snad vyvýšeno až do nebe? Až do pekla klesneš! Kdyby se v Sodomě staly ty zázraky, které se staly v tobě, zůstala by až do dneška. Ale říkám vám: Sodomské zemi bude v soudný den lehčeji než tobě.“
Ježíš zpochybňuje náboženskou a hospodářskou namyšlenost určitých lokalit. Varuje je srovnáním s pohanskými městy a osudem Sodomy, místy, která byla vzdálena náležité úctě k Bohu, a přece mohou dopadnout lépe než namyšlená židovská města.
Tohle varování je nadčasové, i když se tehdy vztahovalo na konkrétní místa. Je to varování pro všechny církve a církevní obce, které si na sobě zakládají. Je to varování pro každého, který si zakládá sám na sobě, na svých kvalitách, pevnosti a ortodoxnosti své víry, a nehledá pravdu a pokoru ve vztahu k Bohu skrze jeho Syna. Dalo by se k tomu připojit pavlovský výrok: „Co máš, co bys nebyl dostal?“ na prvním místě je třeba být vděčný za dary, které člověk v životě dostává, od těch zcela základních, jako je život, až po ty možná výjimečné (osobní talenty, charismata, nadstandardní schopnosti…). Vědomí obdarovanosti a zodpovědnosti za dary, jež mají sloužit nejen dotyčnému, ale i ostatním (resp. člověk má jimi sloužit ostatním), není dnes zrovna rozšířené. Mnoho věcí, které se berou zcela samozřejmě, si člověk uvědomí v jejich nesamozřejmosti, až když nemá. Ježíšova slova nejsou tvrdým odsudkem, kletbou nad dotyčnými městy, výrokem o nutné zkáze, nýbrž velmi silným varováním ve stylu proroků. Cílem je obrácení lidí.
