Neděle 18. 9. 2022 – 25. neděle v mezidobí

Am 8,4-7

Slyšte to vy, kteří šlapete po nuzném, utlačujete chudáky země a říkáte: „Kdypak už bude po (slavnosti) novoluní, abychom mohli prodávat obilí? A po sobotě, abychom mohli otevřít sýpky, zmenšovat míru, zvyšovat cenu, užívat podvodných vah, nuzáka kupovat za stříbro a chudáka opánky? I nejhorší obilí prodáme.“ Hospodin přísahal při Jakubově chloubě: „Navěky nezapomenu na žádný jejich skutek!“

Prorok Amos (v 8. stol. př. n. l.) je prorokem sociální spravedlnosti, resp. bojovníkem proti sociální nespravedlnosti. Sociální nespravedlnost nekritizuje jako nějaký revolucionář, ale jako ten, kdo v tom vidí znevažování Hospodina. Utlačování a vykořisťování lidí je přímou urážkou Hospodina, nevěrností stejnou jako modloslužba. Ve skutečnosti totiž jde o modloslužbu, člověk povýšil své osobní zájmy, svůj přepych, svou moc nad Boží příkazy, nad Boží záměr se stvořením. Bůh-Hospodin je Bohem života, života pro každého člověka i pro celé stvoření, takže vše, co život umenšuje, nebo dokonce likviduje, je protibožské.

1 Tim 2,1-8

První věc, ke které vybízím, je tato: ať se konají modlitby prosebné, přímluvné i děkovné za všecky lidi, za krále a všechny, kdo mají moc, abychom mohli vést život pokojný a klidný, v opravdové zbožnosti a počestnosti. Tak je to dobré a milé Bohu, našemu spasiteli. On chce, aby se všichni lidé zachránili a (došli) k poznání pravdy. Je totiž (jenom) jediný Bůh a (jenom) jediný prostředník mezi Bohem a lidmi: člověk Kristus Ježíš, který vydal sám sebe jako výkupné za všechny. To bylo zjeveno ve svůj čas; a já jsem byl ustanoven za hlasatele toho a za apoštola – to mluvím pravdu a nelžu – za učitele víry a pravdy mezi pohany. Přeji si tedy toto: všude se mají muži modlit tak, že budou zvedat čisté ruce bez hněvu a sváru.

Autor 1 Tim vybízí své adresáty k modlitbě za společnost, za stát a jeho představitele, a to z poněkud jiných důvodů než např. Pavel nebo i autor 1 Petr. Jde o zajištění pokoje a míru, tak aby mohli křesťané žít pokojně a zbožně svým způsobem života. Prosperita společnosti je důležitá i pro prosperitu obce, pro její klidný život. Taková atmosféra je pak příhodná i pro hlásání evangelia. To je také vlastním cílem života křesťanů: svědčit o Božím jednání skrze Ježíše Krista jako o cestě k naplnění života pro všechny lidi. Bůh si přeje plnost života (spásu) pro každého člověka, o každého člověka stojí. Aby však modlitba byla pravá a účinná, musejí i lidé v obci žít ve vzájemném respektu. Je třeba společné modlitby za všeobecná dobra, ale ta může být opravdová, jen když jsou lidé opravdu v jednotě.

Lk 16,1-13

Ježíš řekl svým učedníkům: „Byl jeden bohatý člověk a ten měl správce, kterého obvinili, že prý zpronevěřuje jeho majetek. Zavolal ho a řekl mu: `Co to o tobě slyším? Slož účty ze svého správcovství! Správcem už dál být nemůžeš.' Správce si řekl: `Co si počnu, když mě můj pán zbavuje správcovství? Kopat neumím, žebrat se stydím. Už vím, co udělám, aby mě (lidé) přijali k sobě do domu, až budu zbaven správcovství.' Zavolal si dlužníky svého pána, každého zvlášť, a zeptal se prvního: `Kolik jsi mému pánovi dlužen?' Odpověděl: `Sto věder oleje.' Řekl mu: `Tady máš svůj úpis, honem si sedni a napiš padesát.' Pak se zeptal druhého: `Kolik ty jsi dlužen?' Odpověděl: `Sto korců pšenice.' Řekl mu: `Tady máš svůj úpis a napiš osmdesát.' Pán pochválil nepoctivého správce, že jednal prozíravě. Synové tohoto světa jsou totiž k sobě navzájem prozíravější než synové světla. A já vám říkám: Získávejte si přátele z nespravedlivého mamonu, abyste – až ho nebude – byli přijati do příbytků věčných. Kdo je věrný v maličkosti, je věrný i ve velké věci, a kdo je v maličkosti nepoctivý, je nepoctivý i ve velké věci. Jestliže jste tedy nebyli věrní v nespravedlivém mamonu, kdo vám svěří pravé (bohatství)? Jestliže jste nebyli věrní v cizím, kdo vám dá, co je vaše? Žádný služebník nemůže sloužit dvěma pánům. Buď jednoho bude zanedbávat a druhého milovat, nebo se bude prvního držet a druhým pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i mamonu.“

Tohle podobenství je tak trochu zvláštní. Ježíš nakonec chválí nepoctivého správce, který pána okrádal a okrádá, je líný a prohnaný. Ulomit hrot tomuto podobenství se pokoušejí všelijaké komentáře, které vycházejí z dobových ekonomických poměrů, např. z praxe skrytých úroků (nebylo dovoleno půjčovat s úrokem), kdy onen nepoctivý správce ve skutečnosti těm dlužníkům odpouští jen onen nespravedlivý skrytý úrok. Ale celý kontext je nakonec o něčem jiném. Nejspíš o prozíravém vztahu ke světskému majetku, resp. k budoucnosti. Na jedné straně onen nepoctivý a neschopný správce, který je však dostatečně prozíravý či mazaný, že si ještě stačí zajistit pohodlnou budoucnost, než bude zbaven svého postavení. Dovede využít své moci, svých znalostí, aby si zajistil život. Na druhé je to výzva k poctivosti a nezávislosti na bohatství, mamonu, ale i k jeho chytrému využívání.

Je možné, že evangelista tu spojil různé výroky na téma majetek, mamon, které spolu tak úplně nesouvisí. Z první části, z podobenství o vychytralém správci (to byl tzv. oikonomos, „ekonom“) je kladně hodnocena schopnost zajistit si život, být prozíravý. V druhé pak je chválena poctivost ve správě cizího majetku, bohatství, mamonu (veškeré nadměrné bohatství, mamon, je nese vždy charakter nespravedlnosti), protože je kvalifikací pro získání bohatství nepomíjejícího. Člověk ovšem nesmí mamonu podlehnout, což je výzvou pro bohaté i chudé. Mamon lze učinit spravedlivým, když se o něj člověk podělí. Majetek může být dobrým sluhou, ale je vždy špatným pánem. Bůh a mamon stojí proti sobě, neboť panství mamonu vylučuje panství Boží nad člověkem.

Prozíravý a moudrý člověk tedy usiluje především o pravé bohatství, a to svou poctivostí, rozumností, schopností odolávat svodům bohatství. Schopnost onoho správce zorientovat se v situaci nás vybízí k revizi našeho vztahu k majetku, zda se nám nestává mamonem, zda především v něm nehledáme jistoty svého života. Jeho prozíravost ve vztahu k budoucnosti je pro adresáty výzvou, aby neváhali a také si zajistili budoucnost – ovšem budoucnost skutečnou, nepomíjející, u Boha.

Ježíš nebyl ve svých podobenstvích moralista, nýbrž neváhal pro důrazné objasnění toho, co chce primárně sdělit, použít ani kontroverzní příklady ze skutečného života. To je jen znovu dokladem, že to byl člověk z masa a kostí, s velkým smyslem pro realitu a také s její hlubokou znalostí.