Úterý 19. 7. 2022 – 26. týden v mezidobí

Mich 7,14-15.18-20

Pas, (Hospodine, pastýřskou) holí svůj lid, stádce, které vlastníš, ty, kteří přebývají v lesní samotě, uprostřed úrodných krajin; ať se pasou v Bašanu, v Gileadu jako za pradávných časů. Ukaž nám divy (své moci), jako za dnů, když jsi vycházel z Egypta. Který bůh je ti podoben? Zbytku svého dědictví odpouštíš nepravost, promíjíš hřích. Netrváš na svém hněvu navěky, spíše máš zálibu v milosrdenství. Znovu se smiluješ, nebudeš dbát na naše viny, všechny naše hříchy svrhneš do mořských propastí. Jakubovi ukážeš věrnost, Abrahámovi svoji přízeň, jak jsi přísahal našim otcům od pradávných časů.

Prorok se obrací na Hospodina s naléhavou prosbou o záchranu v situaci ohrožení. Zástupně za celý národ vyznává vinu a dovolává se Božího milosrdenství. Člověk jako jednotlivec i jako společenství nikdy není s to dostát všem svým závazkům tváří tvář Bohu, ale vždy může spoléhat na Boží lásku a věrnost.

Mt 12,46-50

Když mluvil Ježíš k zástupům, jeho matka a příbuzní stáli venku a chtěli s ním mluvit. Někdo mu řekl: „Hle, tvoje matka a tvoji příbuzní stojí venku a chtějí s tebou mluvit.“ On však odpověděl tomu, kdo mu to řekl: „Kdo je moje matka a kdo jsou moji příbuzní?“ A ukázal rukou na své učedníky a řekl: „To je moje matka a to jsou moji příbuzní! Každý totiž, kdo plní vůli mého nebeského Otce, to je můj bratr i sestra i matka.“

Ježíš nastoluje pro své společenství i jiné vztahy než ty založené na příbuzenství. Ježíš nechce degradovat vztahy k rodině, ale ukazuje, že vazba na něj je silnější než rodová pouta. Pro pochopení tohoto Ježíšova postoje musíme vzít v úvahu pevné rodové vazby jako určující vztahy ve společnosti té doby. Ježíš je relativizuje, protože ony se mohou stát brzdou. Své učedníky v užším i širším okruhu zahrnuje do svého intimního společenství. Nabízí jim paralelní prostředí, které může fungovat na podobných vztazích jako rodina, ale skrze vazbu na Ježíše.