Pátek 19. 7. 2024 – 15. týden v mezidobí

Iz 38,1-6.21-22.7-8

(Král) Ezechiáš se roznemohl k smrti. Přišel k němu prorok Izaiáš, syn Amosův, a řekl mu: „Tak praví Hospodin: `Učiň pořízení o svém domě, neboť zemřeš a nebudeš živ.'„ Tu se Ezechiáš obrátil tváří ke stěně a modlil se k Hospodinu: „Ach, Hospodine, rozpomeň se přece, že jsem žil věrně a s celým srdcem v tvé službě. Dělal jsem, co ti bylo milé!“ A Ezechiáš propukl v hlasitý pláč.

Tu Hospodin oslovil Izaiáše a řekl: „Jdi a řekni Ezechiášovi: ‚Tak praví Hospodin, Bůh Davida, tvého otce: Slyšel jsem tvou modlitbu a viděl jsem tvé slzy. Nuže, přidám k tvému věku (ještě) patnáct let. Z moci asyrského krále vysvobodím tebe i toto město a ochráním ho.‘„ Izaiáš poručil vzít koláč z fíků a namazat jím vřed, aby se (král) uzdravil. Ezechiáš řekl: „Jaké je znamení, že budu moci vstoupit do Hospodinova domu?“ Izaiáš odpověděl: „Toto ti bude znamením od Hospodina, že Hospodin vyplní, co slíbil: ‚Hle, vrátím stín po stupních, po kterých sešel na Achazových slunečních hodinách, zpět o deset stupňů.‘'“ A slunce se vrátilo o deset stupňů, po nichž sestoupilo.

Prorok Izajáš je prostředníkem mezi Hospodinem a králem Ezechiášem (Chizkiášem), který je vážně nemocen. Bůh mu dopřává další čas, protože před králem stojí ještě další nesplněné úkoly. Král Ezechiáš byl králem náboženské reformy, úsilí o věrnost Hospodinu. Člověk nemá svůj život pevně v rukou, proto je třeba čas dobře využívat. Ne vždy se podaří nemoc odstranit a život prodloužit. Ani na vyslyšení proseb od Hospodina si nelze činit nárok.

Mt 12,1-8

V ten čas šel Ježíš v sobotu obilím. Jeho učedníci měli hlad, a proto začali trhat klasy a jíst. Farizeové to uviděli a řekli mu: „Hle, tvoji učedníci dělají, co se v sobotu dělat nesmí!“ On však jim odpověděl: „Nečetli jste, co udělal David, když měl hlad on i jeho družina? Jak vešel do Božího domu a jedl posvátné chleby, které nesměl jíst ani on, ani jeho družina, ale jen kněží? Nebo nečetli jste v Zákoně, že v sobotu kněží v chrámě porušují sobotu, a (přece) jsou bez viny? Říkám vám, že zde je (někdo) víc než chrám! Kdybyste věděli, co znamená: ‚Milosrdenství chci, a ne oběť‘, neodsuzovali byste nevinné. Neboť Syn člověka je pánem nad sobotou.“

Učedníci mají hlad, tak jej alespoň trochu tiší vydrolenými obilnými zrny. Hlad museli mít opravdu značný, protože jíst tvrdá zrna není snadné ani zvlášť dobré. Farizeové nevidí hladové lidi, ale porušení předpisů. Předpisy jsou pro ně v té chvíli důležitější než lidé, kteří se potřebují nutně alespoň trochu najíst. Ježíš odhaluje jejich nemilosrdnost a kontruje odkazem na Písmo i liturgickou praxi. Dává tím jednoznačně najevo, že lidský život je cennější než dodržování předpisů. Farizejové z příběhu trpí slepotou srdce, když trvají na dodržování předpisů, i když to může vést k poškození lidského života. Ježíš se staví na místo Boží, když prohlašuje, že Syn člověka je pánem nad sobotou. Bůh přece chce pro člověka život, ne nemilosrdnou poslušnost.

Vlastně jim možná nešlo ani tak o ty předpisy jako o chycení Ježíše při činu: jeho učedníci nerespektují sobotu a on s tím nic nedělá. Mohli ho obvinit. Hladoví lidé i předpisy Zákona coby vyjádření Boží vůle jsou jim jen záminkou, aby dokázali, že Ježíš nemůže být od Boha. Zneužití Božích ustanovení pro likvidaci druhého je hříchem do nebe volajícím.