Úterý 19. 9. 2023 – 24. týden v mezidobí

1 Tim 3,1-13

Správně se říká: „Kdo usiluje o to, aby se stal církevním představeným, snaží se o vznešený úřad.“ Takový představený musí být bezúhonný, jen jednou ženatý, střídmý, rozvážný, ušlechtilý, pohostinný, způsobilý učit, ne pijan, ne útočný, ale mírný, ne svárlivý nebo hrabivý.

Musí umět dobře spravovat svůj dům a přidržovat svoje děti k poslušnosti, aby žily naprosto čestně. Jestliže někdo nedovede spravovat svou domácnost, jak se bude moci starat o Boží obec? (Dále to) nesmí být člověk teprve nedávno obrácený, aby mu to snad nestouplo do hlavy a nepropadl stejnému odsouzení jako ďábel. Také je nutné, aby měl dobré jméno u těch, kdo stojí mimo církev. Jinak padne za oběť špatným řečem a (chytne se) do ďáblovy pasti. Totéž platí o jáhnech: mají to být lidé důstojní, ne obojetní v řeči, ne oddaní vínu, ne lační špinavého zisku, kteří uchovávají tajemné pravdy víry v čistém svědomí. I oni musí být napřed zkoumáni, a teprve potom mohou vykonávat službu, když se ukáže jejich bezúhonnost. Právě tak ženy se musí chovat počestně, nesmějí být pomlouvačné, ale střídmé a ve všem spolehlivé. Jáhnové mají být jenom jednou ženatí, mají umět držet v pořádku svoje děti a vůbec vlastní domácnost. Ti totiž, kdo se osvědčí jako jáhni, získají si vážené postavení a radostnou jistotu ve víře v Krista Ježíše.

Usilovat o určitý post v církvi nebo kdekoliv jinde samo o sobě není špatné, jen si musí člověk uvědomit, o jakou zodpovědnost usiluje. Autor listu tu předkládá katalog ctností, které musí takový člověk mít, aby byl daného úřadu hoden. Neškodilo by, kdyby si to ti, kdo se derou k úřadu, vzali k srdci. Pro církevní úřad platí navíc, že dotyčný musí mít už určitou zkušenost a střízlivost v životě svého společenství (církve), aby se nenechal opanovat pýchou a pocitem nadřazenosti či výjimečnosti, a musí mít respekt i ve společnosti mimo církev.

Kromě nároků na představitele církevních úřadů přináší text i zajímavé informace. Jednak v úřadu jsou i ženy (na ty jsou i další požadavky – některé překlady překládají, že jde o ženy jáhnů, jiné je hodnotí jako jáhenky)). Na jáhny i episkopy (představené, doslova dohlížitele) jsou kladeny stejné nároky, tyto funkce nebyly v této době (konec 1. stol.), zdá se, ještě plně rozlišeny. Muž navíc mají být „univirus“, tedy mužem, který má za celý život jen jednu ženu (ne rozvedení, je tedy možné, že v rané církvi muži, kteří měli víc žen po sobě, “rozvedení“, vdovci, existovali, jinak by to zdůrazňování nemělo smysl), což byl i římský ideál (ovšem ne tak často naplňovaný). V naší době se žádá, aby jáhni byli „viri probati“, tedy muži, kteří se osvědčili v rodinném i společenském životě. Důraz na spořádanou rodinu byl i tehdy velkým nárokem. Text dále ukazuje na změnu poměrů – církevní obce žijí uprostřed společnosti, na níž jim záleží, s níž chtějí vyjít. 

Lk 7,11-17

Ježíš se odebral do jednoho města – jmenovalo se Naim. Šli s ním jeho učedníci a velký zástup. Když se přiblížil k městské bráně, právě vynášeli mrtvého; byl to jediný syn a jeho matka byla vdova. Z města ji doprovázel velký zástup. Když ji Pán uviděl, bylo mu jí líto a řekl jí: „Neplač!“ Přistoupil k márám a dotkl se jich. Ti, kdo je nesli, se zastavili. Řekl: „Mládenče, pravím ti, vstaň!“ Mrtvý se posadil a začal mluvit. Ježíš ho vrátil jeho matce. Všech se zmocnila bázeň, velebili Boha a říkali: „Veliký prorok povstal mezi námi“ a „Bůh navštívil svůj lid!“ Tato zpráva o něm se roznesla po celém Judsku i po celém okolí.

Ježíš si všímá problémů vdovy, ženy na okraji společnosti, jež byla odkázána na svého syna, mužského potomka. Tím, že Ježíš vrací do života jejího syna, vrací do života ji samotnou. Jde mu primárně o tu ženu, protože její život závisel na synovi. Lidé si samozřejmě všímají hlavně toho zázraku, jenž odkazuje na proroky Eliáše a Elizea (Elíšu), kteří oba vzkřísil syna ženě, jež se o ně postarala (u Eliáše to byla vdova, u Elíši žena, která nemohla dlouho otěhotnět), pro ně, na rozdíl od Ježíše, ta vdova nehraje roli. V Ježíši Bůh navštěvuje svůj lid. To nejvíc zakouší ta vdova. Ona se svým synem vrací do života. V tom příběhu nejde o toho syna, ale o jeho matku.