Pondělí 2. 10. 2023 – 26. týden v mezidobí

Zach 8,1-8

Hospodin zástupů promluvil takto: „Tak praví Hospodin zástupů: Velikou horlivostí horlím pro Sión, horlím pro něj velikým hněvem. Tak praví Hospodin: Vrátím se na Sión, budu přebývat uprostřed Jeruzaléma, Jeruzalém bude nazván věrným městem a hora Hospodina zástupů horou svatou.

Tak praví Hospodin zástupů: Znovu budou sedat starci a stařeny na jeruzalémských náměstích, pro vysoké stáří každý s holí v ruce. Náměstí města budou plná chlapců a děvčat, budou si hrát na jeho náměstích. Tak praví Hospodin zástupů: I když se to zdá podivuhodné v očích těch, kdo v těchto dnech zbyli z tohoto lidu, musí to být podivuhodné i v mých očích? – praví Hospodin zástupů. Tak praví Hospodin zástupů: Hle, vysvobodím svůj lid ze země východu i západu slunce, přivedu je, budou bydlet uprostřed Jeruzaléma, budou mým lidem a já jim budu Bohem v pravdě a spravedlnosti.“

Další z útěšných vizí proroka Zachariáše. Znovu se tu opakuje zaslíbení plnosti života, plodnosti a radosti, i když se tomu dá těžko věřit. Navíc se tu Hospodin zavazuje opět k obnově vyvolení lidu a k vázanosti vůči němu. Bůh je věrný a svým závazkům, pokud to lze takto charakterizovat, dostojí.

Lk 9,46-50

Ježíšovi učedníci začali uvažovat, kdo z nich je největší. Ježíš věděl, o čem v srdci uvažují. Vzal dítě, postavil ho vedle sebe a řekl jim: „Kdo přijme takové dítě kvůli mně, mne přijímá; a kdo mne přijme, přijímá toho, který mě poslal. Neboť kdo je mezi vámi všemi nejmenší, ten je největší.“ Jan se ujal slova a řekl: „Mistře, viděli jsme někoho, jak vyhání zlé duchy v tvém jménu a bránili jsme mu, protože není tvým učedníkem jako my.“ Ježíš mu však řekl: „Nebraňte! Neboť kdo není proti vám, je s vámi.“

Ježíš se ztotožňuje s dítětem (což je podtrženo i tím, že ho staví vedle sebe), tedy s tím, kdo ve společnosti stojí téměř na nejnižším společenském žebříčku, aby nastavil zrcadlo svým učedníkům, kteří přemýšlejí o svých pozicích, o své důležitosti a velikosti. Člověk, který přijímá dítě jako sobě rovné, sestupuje na jeho rovinu, stává se dítětem – a v tom přijímá i toho, kdo Ježíše poslal, Boha samého.

A je třeba se radovat, že i jiní konají dobro, že mají dary a dovedou jich využívat. Učedníci (zde je uveden Jan Zebedeovec) chtějí být výluční, mít podíl na Ježíšově charismatu jako něčem, co je dáno jen jim. A tak když i druzí mají stejné dary, tak se jim snaží zabránit v jejich používání, protože to není schválené „shora“, narušuje to jejich výlučnost. Prostě někdo si jen tak přijde a v Ježíšově jménu (bez jeho souhlasu!) koná to, co on či oni. Ježíš je velkorysý, protože jemu nejde o vlastní výlučnost, nýbrž o dobro a sílu Boží přítomnosti. Když někdo koná dobro, tak je třeba z toho mít radost, ne mu bránit, protože od konání dobra jsem tu přece my. Kdo koná dobro, ten směřuje stejným směrem jako my.