Čtvrtek 2. 11. 2023 – 30. týden, památka všech věrných zesnulých

Mdr 4,7-15

Spravedlivý, i když předčasně zemře, bude v pokoji. Neboť vážené stáří není v délce života, neměří se počtem let. Ale rozvaha – to jsou pro lidi šediny, pokročilý věk – toť život bez poskvrny. Poněvadž byl Bohu příjemný, byl jím milovaný, poněvadž žil mezi hříšníky, byl přenesen. Zemřel, aby zlo nezměnilo jeho smýšlení, aby klam nesvedl jeho duši. Kouzlo totiž nepravosti zatemňuje dobro a vír vášně strhuje nevinnou mysl. Brzo se zdokonalil a vyplnil mnohá léta. Neboť milá byla Pánu jeho duše, proto spěšně ji přesadil zprostřed nepravosti. Lidé to viděli, ale nechápali, nevzali si to k srdci, že svým vyvoleným popřává lásku a smilování, ochranu svým zbožným.

Kniha Moudrosti reprezentuje v rámci Starého zákona víru v posmrtný život. Jde o deuterokanonickou knihu, kterou tedy za posvátnou (inspirovanou a kanonickou) nepovažují Židé ani protestanté. Přesto je to i pro ně svědek víry v posmrtný život. Vznikla nejspíš velmi pozdě v 1. stol. př. n. l. a byla ovlivněna helenismem. Poselstvím tohoto textu je, že Bůh se ujímá těch, kdo mu jsou věrní, své místo u něj mají zajištěno. Důležité je i sdělení, že délka života není pro definitivní bytí s Bohem rozhodující (dlouhý život byl Židy nazírán jako výraz Boží přízně právě proto, že perspektiva života po smrti nebyla samozřejmá). Tím je pouze věrnost Bohu a dobrý, poctivý život.

1 Jan 3,1-2

Milovaní! Hleďte, jak velikou lásku nám Otec projevil, že se (nejen) smíme nazývat Božími dětmi, ale (že jimi) také jsme! Proto nás svět nezná, že nepoznal jeho. Milovaní, už teď jsme Boží děti. Ale čím budeme, není ještě zřejmé. Víme však, že až on se ukáže, budeme mu podobní, a proto ho budeme vidět tak, jak je.

Jsme Boží děti. To je sice zásadní sdělení, ale jeho důležitost se nám dnes dost vytrácí. Už teď tedy patříme jednoznačně k Bohu jako jeho děti, tedy milované bytosti a dědici zaslíbení. Ale, jak nás autor ujišťuje, to není ještě všechno! A co tedy více? Budeme ještě více spojeni s Bohem, budeme jeho plným obrazem, budeme ho poznávat, jak nyní ještě nemůžeme. Budeme do něj a jeho lásky ponořeni.

Lk 12,35-40

Ježíš řekl svým učedníkům: „Mějte bedra přepásaná a vaše lampy ať hoří, abyste se podobali lidem, kteří čekají na svého pána, až se vrátí ze svatby, aby mu hned otevřeli, když přijde a zatluče. Blahoslavení služebníci, které pán při svém příchodu najde, jak bdí. Amen, pravím vám: Přepáše se, pozve je ke stolu, bude chodit od jednoho k druhému a obsluhovat je. A když přijde po půlnoci nebo při rozednění a nalezne je tak, jsou blahoslavení. Uvažte tohle: Kdyby hospodář věděl, v kterou hodinu přijde zloděj, nenechal by ho prokopat se do domu. I vy buďte připraveni, neboť Syn člověka přijde v hodinu, kdy se nenadějete.“

Je třeba být připraven, což neznamená, že přestanu žít normální život, nýbrž že ho budu žít naplno. A až nastane patřičný čas, Bůh sám bude naším hostitelem, bude nás dokonce obsluhovat, zahrnovat svými dary. Připravenost znamená těšit se na příchod Pána, vyhlížet ho, jako člověk vyhlíží příchod či návrat milované osoby. Možná nemusíme čekat jen na hodinu svého přechodu k Pánu nebo celkového naplnění dějin, nýbrž otevřít oči pro Pánovu přítomnost už tady a teď. On stojí již teď u dveří a tluče.

Liturgie dnes nabízí na výběr velké množství textů, takže tyto jsou jednou z mnoha možností.