Úterý 2. 7. 2024 – 13. týden v mezidobí

Am 3,1-8; 4,11-12

Slyšte slovo, které Hospodin promluvil o vás, synové Izraele, o všech rodech, které jsem vyvedl z egyptské země: „Jen vás jsem si vyvolil mezi všemi rody země, proto vás potrestám za všechny vaše nepravosti. Mohou dva jít spolu, aniž se setkají? Řve snad lev z houštiny, když nemá kořist? Ozve se lvíče ze svého doupěte, když nic nechytilo? Slétne pták do pasti při zemi bez osidla? Vymrští se léčka ze země a nic přitom nepopadne? Jestliže se ve městě zatroubí na polnici, nevyděsí se lidé? Jestliže se stane ve městě neštěstí, nedopustil to Bůh? Pán, Hospodin, neudělá nic, aniž zjeví svůj úradek svým služebníkům prorokům. Když lev zařve, kdo by se nebál? Když Pán, Hospodin, promluvil, kdo by neprorokoval? Vyvrátil jsem vás tak, jako jsem vyvrátil Sodomu a Gomoru, byli jste jak oharek vytažený ze spáleniště, ale ke mně jste se nevrátili“ – praví Hospodin. Proto tak naložím s tebou, Izraeli! Protože tak s tebou naložím, připrav se na setkání se svým Bohem, Izraeli!

Prorokova slova jsou velmi tvrdá. Izrael (a jde o Severní království) se zpronevěřuje svému vyvolení, protože pokřivuje sociální spravedlnost a také uctívá jiné bohy. Prorokova slova nejsou předpovědí neodvratné zkázy, nýbrž radikální výzvou k obrácení. Ovšem pokud tato výzva nebude vyslyšena, dojde na ohlašovanou odplatu. Bůh nemá zájem na zkáze svého vyvoleného lidu, svých vyvolených, pokud ovšem oni na něj nedbají, určují si svůj osud. Bůh se nemstí, ale nechá dopadnout na nevěrné ten průšvih, na který si zadělali. Je důležité naslouchat skutečným prorokům, tedy těm, kdo jsou ochotni pro Boží slovo nasadit sebe sama, jako to udělal Amos a posléze další.

Mt 8,23-27

Když Ježíš vstoupil na loď, jeho učedníci ho následovali. Na moři se najednou strhla velká bouře, takže se vlny převalovaly přes loď. On však spal. Přišli tedy k němu, budili ho a volali: „Pane, zachraň nás! Hyneme!“ On jim odpověděl: „Proč se bojíte, malověrní?“ A vstal, pohrozil vichřici i moři, a nastalo úplné ticho. Lidé žasli a říkali: „Kdo to jenom je, že ho poslouchá i vichřice a moře?“

Situace je velmi neobvyklá. Ježíš spí, je unavený po celém dni naplněném učením a činností. Učedníci jsou zkušení rybáři, znalci Galilejského jezera, a přesto se dostanou do situace, kdy jim jde o život, zápasí s bouří, ale Ježíš v klidu spí, jako by se ho to netýkalo. Lidsky viděno musel být tedy hodně unavený. Když jej učedníci v úzkosti vzbudí, dostane se jim výtky, že jsou malověrní. Jak to bylo skutečně do detailu, nám evangelista ovšem nesděluje. Jeho cílem je sdělit adresátům, že Ježíš je pánem situace, ovládá živly, i když se zdá, že spí a nevnímá, tedy adresáty povzbudit k důvěře v Ježíšovu moc. Úplně jednoduché to není, nicméně příběh nám ukazuje, že důvěra k Ježíšovi, jakkoliv vlastně „nepodložená“, vede k záchraně. Co mohli učedníci od Ježíše čekat?! – oni byli přece zkušení, Ježíš jako stavební dělník, suchozemec, neměl žádnou praxi v řízení lodi, natož za bouře, a přece se utíkají právě k němu se zoufalstvím v hlase: „Pane, zachraň nás“, jiná šance už není. Matoušovo evangelium tuto příhodu líčí stručněji a umírněněji než Markovo, z něhož ji autor Mt převzal.