Čtvrtek 2. 9. 2021 -– 22. týden v mezidobí

Kol 1,9-14

Bratři! Od toho dne, kdy jsme (o vás) uslyšeli, nepřestáváme se za vás modlit a prosit (Boha), abyste dobře poznali jeho vůli (a aby se vám dostalo) všestranné moudrosti a duchovního pochopení. Tak povedete život hodný Pána a budete se mu ve všem líbit: ponesete plody všech možných dobrých skutků a porostete v poznávání Boha. Jeho božská moc vám dá všestrannou sílu, abyste (všecky zkoušky) trpělivě vydrželi. Pak budete radostně děkovat Otci, že vás uschopnil k účasti na dědictví věřících ve světle. On nás totiž vytrhl z moci temnosti a převedl do království svého milovaného Syna. V něm máme vykoupení a odpuštění hříchů.

Poznat Boží vůli neznamená nějaké mystické zážitky, hlas shora nebo něco podobného. Není to nějaká tajemná sudba, kterou člověk buď naplní a pak je v pohodě, nebo se nestrefí a pak je malér. Boží vůlí je posvěcení člověka a světa – a ona moudrost a pochopení, o nichž se zde mluví, ukazují cestu (v zásadě individuální), jak to člověk ve svém životě realizuje. Rozpoznat, čím člověk může přispět (a v tom se také sám skutečně realizovat) k růstu dobra a lásky na světě, je ponecháno jeho rozumu, intuici, cítění, schopnostem a možnostem. Když o to člověk vážně usiluje, pak při svém spojení s Bohem dostane sílu, aby překonával překážky. Ty má na cestě životem každý a je třeba se naučit je zdolávat.

Lk 5,1-11

(Jednou) stál Ježíš u Genezaretského jezera, lidé se na něho tlačili, aby slyšeli Boží slovo. Tu spatřil u břehu stát dvě lodě. Rybáři z nich vystoupili a prali sítě. Vstoupil na jednu z těch lodí, která patřila Šimonovi, a požádal ho, aby trochu odrazil od břehu. Posadil se a z lodi učil zástupy. Když přestal mluvit, řekl Šimonovi: „Zajeď na hlubinu a spusťte sítě k lovení!“ Šimon mu odpověděl: „Mistře, celou noc jsme se lopotili, a nic jsme nechytili. Ale na tvé slovo spustím sítě.“ Když to udělali, zahrnuli veliké množství ryb, že se jim sítě téměř trhaly. Dali znamení společníkům v druhé lodi, aby jim přišli na pomoc, a ti přijeli. Naplnili obě lodě, až se potápěly. Když to Šimon Petr viděl, padl Ježíšovi k nohám a řekl: „Pane, odejdi ode mě: jsem člověk hříšný!“ Zmocnil se ho totiž úžas – a také všech jeho společníků – nad tím lovem ryb, které chytili; stejně i Zebedeových synů Jakuba a Jana, kteří byli Šimonovými druhy. Ježíš řekl Šimonovi: „Neboj se! Od nynějška budeš lovit lidi.“ Přirazili s loďmi k zemi, nechali všeho a šli za ním.

Vyprávění o zázračném rybolovu jsou v Novém zákoně dvě – u Lukáše a u Jana. Ježíš přikazuje Petrovi, poté co se vracejí z lovu ryb s prázdnou, aby spustil sítě a lovil, i když Petr byl profík a Ježíš v tomto ohledu laik. Petr je pokorný a udělá, co mu Ježíš nabízí, i když se mu to možná zdálo nesmyslné. Výsledek ho šokoval, takže si ani netroufal být s Ježíšem dál. Ale ten mu ukázal, oč vlastně šlo – o nové poslání Petrovo a dalších. Úlovek ryb toho byl symbolem, jakýmsi „vnadidlem“, aby se nebáli s Ježíšem jít.

Je nám třeba zajet na hlubinu, nebýt jen na povrchu. Pak se možná začnou dít věci, které ani netušíme. A co je tou hlubinou? Každý to musí podle svých možností najít a realizovat sám, ale určitě jde o hlubší a intenzivnější spojení s Bohem, o najití sebe, o realističtější pohled na sebe i svět, o vzdání se povrchností, ledabylostí.