1.čtení – Ef 2,12-22

Bratři! Kdysi jste žili bez Krista, nepatřili jste k izraelskému národnímu společenství, neměli jste účast v úmluvách, (které s sebou nesly) zaslíbení, byli jste bez naděje, a žili jste bez Boha na světě. Nyní však, protože jste spojeni s Kristem Ježíšem, vy, kteří jste kdysi byli vzdálení, stali jste se blízkými Kristovou krví. Jen on je náš pokoj: obě dvě části (židy i pohany) spojil vjedno a zboural přehradu, která je dělila, když na svém těle zrušil (příčinu) nepřátelství, která (záležela) v Zákoně s jeho příkazy a ustanoveními. Tak vytvořil ve své osobě z těchto dvou (částí) jediného nového člověka, a tím zjednal pokoj a křížem usmířil obě (strany) s Bohem v jednom těle, aby tak sám na sobě udělal konec onomu nepřátelství. A pak přišel a zvěstoval pokoj vám, kteří jste byli daleko, i těm, kteří byli blízko, neboť skrze něho máme my i vy přístup k Otci v jednom Duchu. Proto už nejste cizinci a přistěhovalci, ale spoluobčané ostatních křesťanů a členové Boží rodiny. Jste jako budova: jejími základy jsou apoštolové a kazatelé mluvící pod vlivem vnuknutí a Kristus Ježíš je nárožní kvádr. V něm je celá stavba spojena a vyrůstá ve svatý chrám v Pánu. V něm i vy jste budováni působením Ducha v Boží příbytek.

U Boha není stranictví, a proto otevřel svou náruč skrze svého Syna všem. Každý člověk může být důležitou součástí Boží stavby, protože Bůh s ním počítá. Nic z toho, co člověk dělá, není nepodstatné pro budování chrámu, v němž chce Bůh přebývat. Můžeme být součástí prostoru pro Boha, aby tak přebýval v tomto světě. Stačí si to uvědomit, nabídnout se, nechat se učinit jedním z kamenů stavby – vždyť Ježíš sám je jedním z kamenů, tím nejdůležitějším, který všechno drží pohromadě.

Evangelium – Lk 12,35-38

Ježíš řekl svým učedníkům: „Mějte bedra přepásaná a vaše lampy ať hoří, abyste se podobali lidem, kteří čekají na svého pána, až se vrátí ze svatby, aby mu hned otevřeli, když přijde a zatluče. Blahoslavení služebníci, které pán při svém příchodu najde, jak bdí. Amen, pravím vám: Přepáše se, pozve je ke stolu, bude chodit od jednoho k druhému a obsluhovat je. A když přijde po půlnoci nebo při rozednění a nalezne je tak, jsou blahoslavení.“

Zajímavé obrácení poměrů. Místo aby služebníci obsluhovali pána, jak by se slušelo a patřilo, tak pán po svém příchodu hodlá obsluhovat je. Povinností služebného personálu bylo čekat, až se panstvo vrátí, a bez ohledu na vlastní únavu se o své pány postarat. Čekání bývá úmorné a únavné a být vzhůru vydrží většinou jen ti, kdo mají buď strach, nebo hluboký vztah k tomu, kdo má přijít. Strach mít nemusíme, ale to, co nám vesměs chybí, je zůstat vzhůru, zůstat bdělým kvůli vztahu k tomu, kdo má přijít. Avšak co kdyby Pán opravdu s definitivní platností přišel?

Bdít a zůstat v aktivním očekávání znamená žít naplno, přijímat život s vděčností, radovat se a nepropadat všeobecné skepsi, únavě a frustraci.