Středa 20. 10. 2021 – 29. týden v mezidobí
Řím 6,12-18
Bratři! Hřích už dál nesmí vládnout ve vašem smrtelném těle tak, abyste poslouchali jeho žádosti! Ani své údy už nepropůjčujte hříchu, (aby jich užíval) jako nástroje k špatnosti. Ale postavte se do služeb Bohu jako lidé, kteří byli mrtví, a ožili. Své údy (dejte) Bohu jako nástroje ke konání spravedlnosti. Vždyť hřích už nebude mít nad vámi moc! Nejste přece pod Zákonem, ale pod milostí! Co z toho plyne? Smíme snad hřešit, když nejsme pod Zákonem, ale pod milostí? Bůh uchovej! Což nevíte, že musíte jako otroci poslouchat toho, komu se k službám za otroky propůjčíte? Ať už hříchu – a to vede k smrti – anebo budete poslouchat (Boha) – a to vede ke spravedlnosti. Ale díky Bohu! Byli jste sice otroky hříchu, ale pak jste ze srdce začali poslouchat životní pravidla (křesťanské) nauky, jak jste do nich byli uvedeni. Byli jste osvobozeni od hříchu a dali jste se do služeb spravedlnosti.
Jestliže v předchozím textu mluvil Pavel o cestě ke svobodě od hříchu, tak zde zdůrazňuje, co tato cesta znamená. Křest (v Pavlově době výhradně dospělých) znamená vědomý přerod z vázanosti na hřích ke svobodě od něj. Tu je ovšem třeba neustále aktivovat. Mluví-li Pavel o skutcích spravedlnosti, nejde jen o jednání ve shodě se zákony, nýbrž o život svatosti, tedy život vědomého společenství s Bohem, život zaměřený na dobro. Nejde o tzv. distributivní spravedlnost, která každému dává, co mu náleží, to by bylo málo, nýbrž o mnohem víc: o velkorysost lásky.
Lk 12,39-48
Ježíš řekl svým učedníkům: „Uvažte tohle: Kdyby hospodář věděl, v kterou hodinu přijde zloděj, nenechal by ho prokopat se do domu. I vy buďte připraveni, neboť Syn člověka přijde v hodinu, kdy se nenadějete.“ Petr se ho zeptal: „Pane, říkáš toto podobenství jenom nám, nebo všem?“ Pán řekl: „Kdo je tedy ten věrný a rozvážný správce, kterého pán ustanoví nad svým služebnictvem, aby jim dával včas příděl jídla? Blaze tomu služebníku, kterého pán při svém příchodu najde, že to dělá! Opravdu, říkám vám: Ustanoví ho nad celým svým majetkem. Kdyby si však onen služebník pomyslil: ‚Můj pán hned tak nepřijde‘, a začal tlouci čeledíny a děvečky, jíst, pít a opíjet se, přijde pán toho služebníka v den, kdy to nečeká, a v hodinu, kterou netuší, ztrestá ho a odsoudí ho ke stejnému údělu s nevěřícími. Služebník, který zná vůli svého pána, a přece nic podle jeho vůle nepřipraví a nezařídí, dostane mnoho ran. Ten však, kdo ji nezná, a udělá to, co zasluhuje bití, dostane jich méně. Kdo mnoho dostal, od toho se mnoho očekává, a komu se mnoho svěřilo, od toho se bude víc žádat.“
Další výrok o nutnosti bdělosti a připravenosti. Člověk nikdy neví, kdy jeho život skončí, a proto se má chovat jako ten, kdo se za svůj život nemusí stydět, kdo žije život naplno ve smyslu dobra a lásky. Následující Petrova otázka je zvláštní a ukazuje na to, že se přece jen Ježíšovi učedníci v čele s Petrem považovali za vyvolenější než ostatní. Na to Ježíš reaguje dalším podobenstvím: na ty, kdo mají větší zodpovědnost, bylo jim svěřeno více, jsou kladeny větší nároky a je od nich vyžadováno více než od těch, kdo zůstali tak trochu stranou. Pro církev a její představitele je to obrovské varování. Zároveň však je to varování i pro každého, komu byly dány mnohé dary nebo svěřena velká zodpovědnost ve vztahu k druhým.
