Pondělí 20. 12. 2021 – 4. týden adventní
Iz 7,10-14
Hospodin promluvil k Achazovi (skrze proroka Izaiáše): "Vyžádej si znamení od Hospodina, svého Boha, ať hluboko v podsvětí, či nahoře na výšinách!" Achaz však řekl: "Nebudu žádat, nebudu pokoušet Hospodina." Tu pravil (Izaiáš): "Slyšte tedy, Davidův dome! Nestačí vám omrzovat lidi, že omrzujete i mého Boha? Proto vám dá znamení sám Pán: Hle panna počne a porodí syna a dá mu jméno Emanuel (to je ‚Bůh s námi‘)."
Král Achaz stojí v obtížné situaci, hrozí mu válečný konflikt. Prorok Izajáš jej ujišťuje Boží přízní a na dotvrzení svých slov mu na Boží pokyn nabízí možnost potvrzení skrze znamení od Hospodina. To však Achaz odmítá, zdánlivě pokornou reakcí. Jenže jde jen o pokoru falešnou, protože Achaz v duchu nechce ustoupit ze svých plánů. A tak se mu nehodí, že by měl změnit své úmysly. V tom je nepravost jeho jednání. Izajáš se od něj distancuje, odmítá jeho slova, protože prozrazují, že Hospodin ve skutečnosti není Achazovým Bohem, není Bohem, kterému by důvěřoval natolik, že by byl ochoten změnit své plány. Izajáš stojí na Hospodinově straně, proto mluví o svém Bohu, o Bohu, kterého se Achaz vzdal. Aby dotvrdil svá slova, která vyjadřují Boží poselství, ohlašuje znamení. Toto znamení je pro krále Achaze spíše varováním – Bůh splní, co oznámil. Dodnes není mezi badateli jasno, koho měl Izajáš na mysli tím synem. V každém případě šlo o nějaké dítě, které se mělo narodit a mělo být pro Achaze očividným znamením jeho nevěry. Syn je znamením toho, co Achaz odmítá, v co nevěří, totiž, že Bůh je s ním, proto má syn nést jméno Immanuel. Panna v hebrejštině „almah“ znamenala mladou ženu (nejspíš urozeného původu), vdanou či svobodnou, která byla již pohlavně zralá, mohla počít dítě. Teprve překlad do řečtiny, kde výraz „almah“ byl nahrazen slovem „parthenos“, přidal význam mladá žena bez pohlavní zkušenosti, panna. Proroctví pak zůstalo otevřeno do budoucnosti, jeho naplnění křesťané vidí v Ježíši Kristu.
Lk 1,26-38
Anděl Gabriel byl poslán od Boha do galilejského města, které se jmenuje Nazaret, k panně zasnoubené s mužem jménem Josef z Davidova rodu a ta panna se jmenovala Maria. Anděl k ní vešel a řekl: "Buď zdráva, milostiplná! Pán s tebou!" Když to slyšela, ulekla se a uvažovala, co má ten pozdrav znamenat. Anděl jí řekl: "Neboj se, Maria, neboť jsi nalezla milost u Boha. Počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. Bude veliký a bude nazván Synem Nejvyššího. Pán Bůh mu dá trůn jeho předka Davida, bude kralovat nad Jakubovým rodem navěky a jeho království nebude mít konce." Maria řekla andělovi: "Jak se to stane? Vždyť muže nepoznávám." Anděl jí odpověděl: "Duch Svatý sestoupí na tebe a moc Nejvyššího tě zastíní. Proto také dítě bude nazváno svaté, Syn Boží. I tvoje příbuzná Alžběta počala ve svém stáří syna a je už v šestém měsíci, ačkoli byla považována za neplodnou. Vždyť u Boha není nic nemožného." Maria řekla: "Jsem služebnice Páně: ať se mi stane podle tvého slova." A anděl od ní odešel.
V Lukášově podání je to Maria-žena, jíž je určeno Boží poselství a jehož se ona i přes určité neporozumění chápe. Člověk nemusí vždy všemu stoprocentně rozumět, může se však přitom spoléhat na Boží dobrotu a lásku. Kroky do tmy je mnohdy třeba dělat právě v těch velmi důležitých rozhodnutích.
Hlavním tématem je však ono dítě, které se má narodit – Syn Boží. Ten má s konečnou platností naplnit ona dávná zaslíbení, která byla dána Davidovi. „Jeho království nebude mít konce“, on bude určovat běh dějin až do konce. Boží Syn však neurčuje jen běh dějin jako celku, nýbrž i běh života každého z nás, pokud mu v něm dáme místo. A to až do skončení času – pak totiž bude Bůh všechno ve vše a nám bude dopřán jen čirý úžas radosti nad Boží krásou.
