Pátek 20. 9. 2024 – 24. týden v mezidobí

1 Kor 15,12-20

Bratři! Káže se o Kristu, že vstal z mrtvých. Ale jak potom mohou říkat někteří z vás, že vzkříšení mrtvých není? Není-li však žádné vzkříšení mrtvých, nevstal ani Kristus! A jestliže Kristus nevstal, marné je naše kázání, marná je vaše víra. Pak ovšem my vypadáme jako lživí svědci o Bohu: je-li totiž pravda, že mrtví vůbec nevstávají, proti Bohu jsme svědčili, že Krista vzkřísil, ale on ho nevzkřísil. Jestliže tedy mrtví nevstávají, ani Kristus nevstal. A nevstal-li Kristus, vaše víra nemá cenu, protože pak jste ještě ve svých hříších, a jsou ztraceni i ti křesťané, kteří už zesnuli. Máme-li naději v Krista jen v tomto životě, pak jsme nejubožejší ze všech lidí. Ale Kristus z mrtvých vstal, a to jako první z těch, kteří zesnuli.

Korinťané měli zvláštní pojetí zmrtvýchvstání, domnívali se, že je jím už křest. Nevěřili, že existuje zmrtvýchvstání celého člověka. To je samozřejmě složité i pro současného člověka, protože lpí – stejně jako oni – na hmotné realitě. Jenže o to nejde. Vzkříšení těla znamená, že i po smrti je člověk sám sebou, osobou, i když není vázán na hmotu, jak ji známe. Ježíš vstal z mrtvých, žije, ale nežije jako hmotný člověk, nýbrž v jiném způsobu bytí. To se Pavel v dalším výkladu snaží vysvětlit.

Lk 8,1-3

Ježíš chodil od města k městu, od vesnice k vesnici a kázal a hlásal radostnou zvěst o Božím království. Bylo s ním Dvanáct (apoštolů) a některé ženy, které byly uzdraveny od zlých duchů a nemocí: Marie, zvaná Magdalská, z které vyšlo sedm zlých duchů, dále Jana, manželka Herodova správce Chuzy, Zuzana a mnoho jiných, které se o ně staraly ze svého majetku.

Evangelista nás zpravuje o pozoruhodné skutečnosti, že s Ježíšem a jeho učedníky chodily také ženy, dokonce z velmi dobrých poměrů, které se celou skupinu také staraly. Byly soběstačné, emancipované, bychom dnes řekli. To je na tehdejší dobu v Palestině opravdu velmi zvláštní. I ženy byly účastny jako učednice Ježíšova učení i aktivního působení, i když nepatřily do bezprostředního okruhu Dvanácti. Nejvýznamnější z nich, a to i v rámci prvotní církev po Ježíšově smrti, byla Marie z Magdaly důležitou postavou, jak ostatně nasvědčuje i apokryfní evangelium spojené s jejím jménem (Mariino evangelium) i apokryfní evangelium Filipovo. Raně středověká tradice z ní učinila obrácenou prostitutku a kajícnici, ale nic takového evangelista nenaznačuje. Ježíš ji uzdravil asi z nějakého vážného onemocnění a ona se stala jeho věrnou učednicí. O její účasti při ukřižování a následné cestě ke hrobu mluví všechna evangelia. Legenda o Marii z Magdaly vznikla smíšením několika postav – skutečné Marie z Magdaly, z města na břehu Genezaretského jezera, bezejmenné ženy, nejspíš prostitutky, která v Lk 7 umyje Ježíšovi nohy svými slzami v domě farizeje Šimona, a Marie, sestry Marty a Lazara, protože Janovo evangelium jí připisuje akt pomazání Ježíše vonnou mastí, což je i u Mk a Mt, ale s bezejmennou ženou. Nejvýznamnější roli má v evangeliu podle Jana, kde se po setkání se zmrtvýchvstalým Pánem stává „apoštolkou apoštolů“.