Pátek 21. 1. 2022 – druhý týden v mezidobí, sv. Anežky Římské

1 Sam 24,3-21

Saul vzal tři tisíce mužů vybraných z celého Izraele a táhl směrem ke skalám Kamzíků hledat Davida a jeho lidi. Přišel k ovčím ohradám, které byly při cestě. Tam byla jeskyně a Saul do ní odešel na stranu. Hlouběji v jeskyni seděl David a jeho družina. Davidovi mužové řekli: "To je den, o kterém ti praví Hospodin: Hle, vydávám tvého nepřítele do tvých rukou, nalož s ním podle své libosti." On však mužům odpověděl: "Hospodin mě chraň učinit takovou věc svému pánu, pomazanému od Hospodina. Vztáhnout proti němu ruku! On je pomazaný od Hospodina!" David pak ostře pokáral své muže a nedovolil, aby se dopustili zlého proti Saulovi. Nato David povstal a potají uřezal Saulovi kraj pláště. Potom však David pocítil v srdci výčitky, že uřezal Saulovi kraj pláště. Saul pak vstal a vyšel z jeskyně a ubíral se svou cestou. I David potom vstal, vyšel z jeskyně a křičel za Saulem: "Můj pane, králi!" Saul se ohlédl a David padl tváří na zem a poklonil se. David pak řekl Saulovi: "Proč dáš na řeči lidí, kteří říkají: ‚David usiluje o tvé neštěstí!‘ Hle, dnes můžeš vidět na vlastní oči, že tě Hospodin vydal v jeskyni do mých rukou. Vzepřel jsem se proti tomu, abych tě zabil, měl jsem s tebou soustrast a řekl jsem si: Nevztáhnu ruku na svého pána, protože je pomazaný od Hospodina a můj otec. Jen pohleď, podívej se na kraj svého pláště v mé ruce! Když jsem řezal konec tvého pláště a nezabil jsem tě, poznej a pochop, že v mém jednání není zloby ani zrady. Nikdy jsem se proti tobě neprovinil, ty však mně ukládáš o život, chceš mi ho vzít. Nechť rozsoudí Hospodin mezi mnou a tebou a nechť mě pomstí Hospodin na tobě, moje ruka se však proti tobě nepozvedne. Jak se říká ve starém přísloví: `Od špatných lidí vychází špatnost!' Moje ruka se proti tobě nepozvedne. Za kým vyšel izraelský král? Za kým se honíš? Za psí mrchou, za jednou blechou? Hospodin buď soudcem, nechť soudí mezi mnou a tebou, on vidí a ujme se mé pře a vysvobodí mě z tvé ruky!" Když David skončil tyto řeči k Saulovi, řekl Saul: "Není to tvůj hlas, můj synu Davide?" Saul začal hlasitě plakat. Pravil pak Davidovi: "Jsi spravedlivější než já, neboť tys mi prokázal dobro, a já jsem ti způsobil zlo. A dnes jsi to dobro, které jsi mi prokázal, přivedl k vrcholu, neboť jsi mě nezabil, když mě Hospodin vydal do tvé moci. Kdo také nechá odejít svého nepřítele v dobrém, když ho nalezne? Kéž ti proto Hospodin prokáže dobro oplátkou za tento den, za to, co jsi pro mě udělal! A nyní už vím, že jistě budeš kralovat a v tvých rukou natrvalo bude královská moc nad Izraelem."

Přízeň Saulova vůči Davidovi nevydržela příliš dlouho, Davidovi nepomohlo ani přátelství s Jonatem, ani to, že stal Saulovým zetěm. David se stal psancem pronásledovaným Saulem. Ale i když to nejednou (jako v tomto příběhu) situace dovolovala, David nikdy nevztáhl ruku na Saula, protože respektoval jeho postavení, jeho vyvolení od Hospodina.

Nemstít se je velmi obtížné a vyžaduje to od člověka zralost, odvahu a velkorysost, schopnost dát přednost obecnému dobru před uspokojením své touhy po zjednání si spravedlnosti. Pro toho, kdo to dokáže, platí Saulův výrok k Davidovi: Bůh takovému člověku žehná a dá mu podíl na svém království. Ten, kdo se dokáže nemstít, kdo přenechá spravedlnost pro sebe v Božích rukou, se už tady na zemi podílí na Boží vládě. Je strůjcem pokoje, je blahoslavený.

Mk 3,13-19

Ježíš vystoupil na horu, zavolal k sobě ty, které sám chtěl, a (oni) přišli k němu. A ustanovil jich dvanáct, aby byli s ním, protože je chtěl posílat kázat, a to s mocí vyhánět zlé duchy. (Ustanovil těchto dvanáct:) Petra - to jméno dal Šimonovi, Jakuba, (syna) Zebedeova, a jeho bratra Jana - ty pojmenoval Boanerges, to je "Synové hromu", Ondřeje a Filipa, Bartoloměje, Matouše, Tomáše, Jakuba, syna Alfeova, Tadeáše, Šimona Kananejského a Jidáše Iškariotského, který ho pak zradil.

Ježíš si – na rozdíl od učitelů Zákona – své učedníky vybírá. Učitele Zákona si volili učedníci, on je buď přijal, nebo ne. Ježíšovi však jde o mnohem víc než jen o učení, předávání tradiční nauky a způsobů interpretace Písma a tradice. Ježíš se se svými učedníky dělí o své charisma: mají kázat a vyhánět zlé duchy, tedy nabízet základní Ježíšův dar, a to Boží království. V rozeslání učedníků pak je zřejmé, že dostávají i další pravomoci, a to uzdravovat a přinášet pokoj, tedy podíl na trvalých Božích zaslíbeních. Všechno to znamená zvěstovat Boží království a dát ho adresátům zakusit.

Ježíš si volí dvanáct učedníků, aby tím symbolizoval nový Izrael, nový počátek vyvoleného lidu. Na těchto svých dvanácti učednících založil Ježíš trvalé společenství se sebou, církev. Nicméně těchto dvanáct, byť tvořili v době Ježíšova veřejného působení nejužší společenství s ním, nezůstalo jedinými Ježíšovými společníky a učedníky. V Lukášově evangeliu se dozvídáme o dalších, které také posílá a obdařuje stejným charismatem jako svých dvanáct, a také o ženách, které Ježíše a jeho učedníky podporovaly a  doprovázely.

Do tohoto společenství povolaných patříme dnes i my. I nám dává Ježíš podíl na svém charismatu. I my můžeme šířit pokoj, i my můžeme působit ozdravujícím a uzdravujícím způsobem, i když nebudeme obdařeni mocí konat zázraky a mocné činy. Můžeme vytvářet zdravé prostředí, a to je základem pro zdraví vůbec – fyzické, psychické i duchovní.

Podle posledního sčítání lidí u nás křesťanů opět ubylo. Možná se na tom podílíme i tím, že být křesťanem, patřit k vyvolenému společenství, k Ježíšovým vyvoleným, nepovažujeme za něco výjimečného, že si toho nevážíme. Někdy máme spíše pocit záslužnosti, že se na životě církve nějak podílíme, že pro ni tu a tam něco uděláme – třeba i tím, že chodíme v neděli na mši. Z daru, z obdarování, si tak děláme vlastní zásluhu. A to nikoho neoslovuje.